Nočním mrazem řádně nakypřený sníh, slunečný den, obloha bez mráčku, šest nezávisle zavěšených a poháněných kol s řetězy a vzduchem chlazená naftová V8. Dokonalá kombinace, na kterou jsme čekali přes čtyři roky a které nešlo odolat.

Ani nebylo třeba hledat nějaký extrémní terén – přes půl metru sněhu stačilo k vydovádění i na rovině. Ostatně video začíná projížďkou po zamrzlém rybníce. Toto je ideální příležitost ukázat, proč nemá Tatra 130 na zadních kolech dvojmontáž. Velká tři, čtyři, plný plyn, přední kola razí stopu, rozvodovka hrne sníh, zadní kola ženou Tatru vpřed v oblaku odletujících sněhových vloček.

Písčitý břeh rybníka nabízí mírné terénní vlnky – pokryté sněhem stávají se náročným terénem. Mnohdy ani malá dvojka, přední pohon a uzávěrka zadních diferenciálů nestačí, sněhu je hodně, i mírné stoupání je potřeba překonávat opakovaně s rozjezdem ve vyjeté stopě.

Od rybníka nás však brzy "vyhánějí" bruslaři (obrazně řečeno). Je stále obtížnější najít správný úhel kamery, aby Tatra byla pěkně nasvícená a v pozadí se nemotaly něčí nohy, nemluvě o hlasitém halekání. Provádíme taktický ústup a pro druhou část videa volíme naši oblíbenou polní cestu.

Tatra startuje na ťuknutí, motor je vždy řádně seřízen, není tedy nutné mu dávat "číst Rudé Právo". Brzdy dofoukány, vyrážíme. Tatra se statečně prohrabuje kyprým sněhem. Uprostřed polní cesty děláme několik esíček a zkoušíme vjet na pole jako takové. Dolů to jde dobře až k zamrzlé kaluži. Uvláčené pole nemá smysl zkoušet, hroudy zmrzlé hlíny mají přes metr (přepočteno do měřítka Tatry). Otáčíme se a s pedálem na podlaze se škrábeme zpět na cestu. Mezitím projíždí okolo myslivci a nevěřícně hledí na malou Tatru, jak se prohrabuje sněhem.

Po třech hodinách natáčení se příjemně unaveni vracíme na základnu. Tatra musí pořádně vyschnout, je třeba dobít baterie a provést předepsanou údržbu. Po cestě ještě stavíme na kopci (což představovalo nejdříve se tam vyškrábat s Land Roverem se zařazenou redukcí a uzávěrkou) k pořízení záběrů ojíněného a zasněženého podhůří Šumavy.

Tatra dnes ve sněhu ujela celkem 01h 18m 12.72s. Spotřebovala při tom hrubým odhadem 3.5Ah, což je v případě obtížného terénu, kol obalených sněhem a okolní teplotě pod bodem mrazu velmi dobrý výsledek.

Na závěr pár poznámek:

• Řetězy dnes byly jen čtyři – jeden je přetržený a druhý má ztvrdlou napínací gumičku – trochu zanedbaná údržba za ty čtyři roky, kdy jen tiše ležely uskladněny ve výbavě vozu. Nové pneumatiky fungují v bežném terénu výborně, tak řetězy dnes už jen slouží pro terén pokrytý sněhem a ledem.
• Jsem rád, že moje letitá DV kamera dnes opět fungovala spolehlivě a pořízené záběry jsou skvostné. Poslední záběry na kazetě byly z června 2019 z Kopřivnických Dnů Techniky . Kvůli čínské bojové chřipce ráže 120nm jsme vlastně minulý rok nikde pořádně nebyli.
• Docela mě překvapilo, jak dobrý zvuk dnes pořídila malá kamera v Tatře. Je umístěna pod kapotou, nad sebou má reproduktor a vedle sebe elektromotor, takže o nějakém hifi nelze hovořit a obvykle zvuk simulace motoru přehluší celé pohonné ústrojí modelu, což vyústí jen v kupu přebuzeného šumu, obzvláště při velké zátěži. Tentokrát je slyšet simulovaný motor i ventilátory.