Za krásného únorového odpoledne jsme podnikli testovací jízdu s Leguánem v modelovém trialovém parku v Rojšíně. Dráha je celoročně volně přístupná, zajezdit si může kdokoli, tedy pokud zrovna neprobíhají organizované závody. Od řidičů RC vozidel se očekává "jen" obyčejná lidská slušnost a úcta k práci druhých – jinými slovy neničit dráhu, modelové terény a rekvizity.

Cílem naší návštěvy bylo testovat pohonné ústrojí ... a zažít něco pěkného, optimistického, co by mi pomohlo začít zase normálně fungovat. Kupodivu většinu zvolených terénů dokázal Leguán překonat vlastní silou. Nedokázal se jen vyškrábat na strmé velké kameny uprostřed trial parku. Převodové ústrojí nyní ke crawlingu přímo vybízí – na jedničku se s tím dá konečně jet opravdu velmi pomalu. Dokonce lze trénovat i rozhoupání vozu – motor už dokáže s koly velmi jemně pootočit na minimum plynu, aniž by se muselo na vysílačce "kopnout do převodů" krátkým silným pulzem "plynu". Stále tedy zůstává otázkou, kam ještě Leguán dojede, než se vysypou rozvodovky nebo hlavní převodovka. O stavu jejich ozubení si nedělám žádné iluze.

Samozřejmě bylo by co zlepšovat. Přesné trialové manévrování znesnadňují značné vůle v celém hnacím traktu ... asi tak 30° na otáčce kola :) . Navíc se protáčí zadní pneumatiky – holt někde se ta energie musí vypořádat. Příliš nepomáhá ani mizerný rejd zatáčení a doslova katastrofální provedení geometrie řízení. Přečnívající nárazníky zase omezují nájezdové úhly, ale auto bez nárazníků by se mi nelíbilo.

Boční nášlapy, nebo chcete-li "rock sliders", při velkém náklonu paradoxně pomáhají, auto se nebrousí celým bokem o okolní kameny.

Motor se dokáže tak ohřát, že se vytáhne polyuretanový řemínek a ten na zpátečku začne přeskakovat. Tomu napomáhá i zcela diletantské provedení uchycení motoru, což bylo příčinou oholení původních převodů. Tento úkaz jsem nyní podrobně analyzoval – ohnutí hliníkového držáku motoru dosahuje 5°, to je moc i na ozubený řemínek. Pokud by se ale zafixoval i opačný konec motoru vůči převodovce, problém by byl vyřešen. Po zchlazení motoru hroudou sněhu přestala zpátečka pod zátěží přeskakovat.

Na druhou stranu mě nepřestává fascinovat, jak je pohon ozubeným řemínkem jinak spolehlivý a tichý. Všechny problémy jsou zatím způsobeny jen konstrukčními vadami, kterými vozidlo trpí z výroby.

Na závěr jsme podnikli pár koleček na off-road závodní dráze. Leguán dosáhl nejlepšího kola 48 vteřin. I z toho je patrné, že žádný fofrník to není :) .

Ovšem zakopat se na rovné dráze představuje skutečné mistrovství :) (díry jsme po sobě samozřejmě zase zasypali).

Zdravíme kolegy modeláře z Rojšína a děkujeme, že jsme si směli bezstarostně zadovádět v pěkném terénu. A věříme, že (nejen) vám video z perspektivy řidiče RC vozidla udělá radost. Určitě přijedeme zas. Ostatně ani cesta samotná není bez zajímavosti – průjezd brodem a pak strmý výjezd do blátivého svahu se zařazenou uzávěrou mezinápravového diferenciálu byly krásným zpestřením sobotního odpoledne :) .