RC 4x4 models (EN)
Land Rover Discovery II
2021-06-20: Land Rover Discovery II Td5

Už delší dobu si pohrávám s myšlenkou, jaké by to asi bylo mít celou karoserii RC modelu vytvořenou pomocí 3D tisku – vlastně těch důvodů a souvisejících myšlenek bylo a je více.
Náročnost
Chtěl jsem získat představu a zkušenosti, jak složité a náročné je vyrobit karoserii na expediční RC auto v měřítku 1:10, neboť se mě občas někdo zeptá, jestli bych něco takového dokázal. Mnozí často také hned dodávají "za kolik" a při následné diskusi o ceně pak mám pocit, že by se karoserie měla nakreslit a vytisknout asi za hodinu, materiál nepočítaje. Na druhou stranu rozhodně nechci konkurovat firmám, které se těmto kratochvílím věnují profesionálně.
Volba předlohy
Když už budu realizovat RC expediční vozidlo, mělo by mít smysl. Běžně dostupné expediční RC modely jsou pro mě málo realistické. Často mají extrémně vysoký podvozek s velkými koly. Lexanová barevná bublina nasazená na podvozku slouží čistě pro dokreslení iluze auta, nemá žádný realistický tvar ani funkci.
Na druhou stranu mezi modelovými podvozky je dnes široký výběr. Rozhodl jsem se, že nemá smysl komplikovat si život vývojem provozně spolehlivého podvozku. Jenže to se bavíme o žebřiňácích – tedy koncepci povozů staré asi tak sedm tisíc let – a kopřivnická vozovka něco takového s pohonem obou tuhých náprav vyrobila naposledy v roce 1908.
Předlohou musí být nějaký skutečný off-road, který můžu potkat na silnici (nebo u sebe v garáži). Očekávám zcela realistické tvary karoserie, realistický (homologovaný) rozměr disků a pneumatik, realistickou světlou výšku vozu atd. S takovým modelem pak bude cílem zjistit, jak se jeho jízdní vlastnosti shodují se skutečností, tj. naučit se lépe jezdit v terénu, aniž bych potřeboval "traktor na telefonu". Asi už tušíte, jaké vozidlo se stalo předlohou mého modelu – ano, Land Rover Discovery II Td5 modelového ročníku 2003 s odpružením vinutými pružinami.
Volba materiálu
Cíleně pro model volím PLA ... někteří z čtenářů teď možná obracejí oči v sloup, nicméně vězte, že pro prototypování je PLA zcela dostatečným a bezproblémovým materiálem, navíc s relativně přijatelnou biologickou odbouratelností. Navíc, chci ověřit, že se karoserie nebude postupně kroutit, když ji vytisknu právě z PLA. Máme totiž jednu zapeklitou hypotézu o nestabilitě PLA z minulosti – první kapota Tatry 148 se postupem času zkroutila tak, že do ní nešla vložit maska. A doteď přesně nevíme, co se stalo.
Modelovací nástoje
Že pro vytvoření počítačové reprezentace modelu použiji svůj 3D editor, bylo jasné od začátku. Tento projekt jistě posune editor na další úroveň – řekněme, že kabina Tatry Phoenix byla prvním takovým modelem, kde se ovšem ukázalo mnoho nedostatků a chybějících funkcí (nespolehlivé operace mesh-boolean, solidify, exporty do STL atd.) Nechtějte tedy po mě žádné zdrojové soubory pro "fjůžn" nebo "invertor" (záměrně píšu foneticky, jak slýchám od některých kolegů modelárů), nic takového neexistuje a nelze z mého editoru vyrobit.
P6200001.jpgP6200002.jpg
V souvislosti s výše zmíněným požadavkem na tvarovou věrnost předloze nelze zapomenout také na nástroje, které umožňují 3D rekonstrukci. V současné době používám Meshroom , který při správném nastavení poskytuje dostatečnou předlohu pro vytvoření počítačového modelu.
Co s modelem pak?
Model se stane vývojovou platformou pro elektroniku – přeci jen v desetinovém autě je daleko více místa pro Raspberry Pi, kamery, senzory a výhledově také náhradu běžného regulátoru a přijímače, jejichž chování mi slušně řečeno nevyhovuje.
Rád bych vyzkoušel, jaký to bude pocit mít možnost kdykoli změnit/upravit/opravit libovolný díl karoserie, případně třeba i auto dočasně přestavět (např. namontovat pevnostní nárazník) podle charakteru modelářské akce.
A v neposlední řadě mě stresuje, že Leguán nestačí Ortolezcům ;) – doufám, že bytelnější podvozek už by mohl – tedy ano, model bude především jezdit ;) .
Zjištěné skutečnosti
Dost dlouho mi trvalo, než jsem sehnal podvozek, který umožňuje správný rozvor 254mm. Pak jsem teprve zjistil, že podvozky jsou navrženy tak, že rozvor lze v rozumných mezích dolaďovat (úpravou délky vodicích tyčí tuhých náprav). Zvolil jsem podvozek MST s lexanovou karoserií Suzuki Jimny (původně jsem chtěl starou Toyotu, protože měla přímo rozvor 252mm, ale nebyla skladem).
Překvapilo mě, že značkový podvozek MST trpí podobnou vůlí v převodech už z výroby, jako levný Leguán . Když jsem to viděl, přešly mě veškeré iluze o kvalitě komponent z čínského bláta a otázka dlouhodobé provozní spolehlivosti je znovu na místě – prostě se uvidí. Vrčení převodů je také srovnatelné s Leguánem , ale aspoň jsou převody už z výroby chráněné proti nečistotám.
A jak získat tvary podvozku pro modelování karoserie? Jak jinak než 3D scanem – byla to docela zábava a výsledek mě nadmíru překvapil. Jako základ pro modelování dokonalé, člověk má hned přehled, co kam může a nemůže dát. Přesnost řádově ±1mm, to na hrubé modelování stačí. Detaily lze doměřit šuplerou, pokud je třeba ... upřímně, naměřil jsem na podvozku jen jediný rozměr, abych se ujistil, že mám 3D rekonstrukci správně. Mimochodem se ukázalo, že nový nejetý podvozek je mírně do vrtule – holt není to Tatra, je to za jen a pouze žebřiňák, který se kroutit z principu musí.
P6200005.jpgP6200006.jpg
Velkým problémem se ukázaly být pneumatiky správného rozměru (tj. 255/65 R16), o 1cm v průměru užší, než byly na podvozku původně. O realistických diskách nemluvě, ovšem ty jsou řešitelné 3D scanem a 3D tiskem. Na expediční auto jsem chtěl extra měkké gumové pneumatiky (s dostatečnou měkkostí tištěného TPU je trochu problém). Nakonec jsem objevil pneumatiky s vnějším průměrem 76mm od firmy DJX.
P6200003.jpgP6200004.jpgP6200837.jpg
Jelikož dělám 3D scan svého auta, je mi tedy upřímně jedno, co je na výkresech a blueprintech, které se povalují po internetu. Nikdy jsem je nepoužíval a ani nevidím jediný důvod tak činit. Z mých zkušeností jasně vyplývá, že tyto nákresy neodpovídají skutečnosti. U historických vozidel bych to tak nějak očekával, výkresy karoserií byly často ideovými návrhy pro mistry klempíře a dřevomodeláře, nic víc (ačkoli ani kabinu Phoenixe jsem nedělal podle výkresů :) ). Zjevný nesoulad nákresů i pro relativně nový automobil, jakým Discovery II bezesporu je, jen potvrdil mé dosavadní zkušenosti.
Když jsem se rozhodoval, které auto zvolím jako předlohu svého modelu, byl jsem přesvědčen, že Discovery II je dostatečně hranaté a práce s modelem bude jednodušší. Omyl! Ta věc je kulatá podobně jako kabina Tatry 138 s tím rozdílem, že na karoserii jsou také ostré hrany. Najít na karoserii rovinu prakticky nelze, a to platí i pro skla! To také znamená, že si už nemůžu koupit žádný mně známý komerčně dostupný model Discovery II, protože jsou všechny špatně :( .
Aktuální stav prototypu karoserie namontované na podvozku:
P6200838.jpgP6200841.jpgP6200844.jpg
Karoserie drží na 4 šroubech a je možné ji celkem rychle s podvozku demontovat. Je také docela těžká, což paradoxně vnímám jako výhodu, neboť podvozek si díky karoserii velmi pěkně "sedl" a auto při jízdě pěkně pruží. Pružiny jsou zatím v původním nastavení, prostoru ke zvýšení jejich tuhosti použitím distančních podložek je dostatek. Celková hmotnost modelu připraveného k jízdě je 2.1 kg. To v podstatě odpovídá hmotnosti předlohy přepočtené do měřítka 1:10. Očekávám, že prototyp bude ještě asi o 300g těžší po doplnění bižuterie, skel a chybějících dílů.
Posazení karoserie na podvozek odpovídá namontovanému 5" zvýšení podvozku (což se běžně na Discovery II nabízí). Důvodem není chyba ve výpočtech, ale umístění velké NiMH baterie pod kapotou – níže už to nešlo ;) .
Co se interiéru týká – zvážím jeho realizaci až poté, co bude známa teplotní charakteristika motoru při jízdě. Opravdu bych nechtěl seškrabovat roztavené sedadlo řidiče z pláště elektromotoru :) .
Kromě chybející bižuterie vykazuje prototyp i několik faktických chyb, které je třeba ještě odstranit do finále. Vlastně skoro na každém dílu je nějaká chyba, ale vzhledem k tomu, že jde o můj první model tohoto typu, nepovažuji to za špatný výsledek. Největší problém je u A-sloupků, které jsou příliš široké a neumožňují návaznost předních dveří na blatník. Chyby vznikly především tím, že jsem výsledné části karoserie po vymodelování a doladění pro tisk nezkontroloval vůči zdrojovým fotkám a v někdy i vůči 3D rekonstrukci. Ale díky 3D tisku je to jen otázka času a trocha filamentu ;) . Příjemně mě překvapilo, že se auto nikam nebortí (ve smyslu kumulace chyby nějakým směrem, třeba přední část střechy ohnutá doleva apod.)
Kvalita 3D tisku
Všechny díly na modelu jsou zcela záměrně bez jakékoli povrchové úpravy – z výtisků jsem jen odlámal podpory a díl namontoval na model. Všechny typy použitých tiskáren – tedy Original Prusa i3 MK3, MK3S, MK3S+, MINI, MINI+ – se chovaly při tisku naprosto spolehlivě. Jediným problémem zůstávají švy, ale ty lze snadno schovat někam, kde budou překryty jiným dílem. Velká pochvala směřuje do našeho PrusaSlicer teamu za malovátko supportů a švů. A stejně velká pochvala také směřuje do teamu starajícího-se o tiskové profily – podpor bylo při tisku opravdu hodně. PrusaSlicer s výchozím nastavením dělá skoro dokonale oddělitelné podpory – teď nemyslím jejich umístění, ale opravdu oddělitelnost po tisku a případná rezidua na výtisku.
2021-07-11: První vyjížďka

Za poslední týdny se podařilo odstranit některé chyby 3D modelu a hlavně doplnit větší část chybějící bižuterie – kliky dveří, nosník rezervy, rámy oken (nejsou zatím namontovány), prahy, zadní zatmavená skla a speciální disk pro rezervu (má jen 3 modelové šrouby, jako ve skutečnosti) – vše vytištěno z černého PLA na Miníkovi . Samozřejmě 3D tisk samotný měl i důležitější poslání – ověřit opravy USB driveru do připravovaného firmware verze 4.3.2.
Dnes už jsem ale nedokázal odolat pokušení a vzal jsem model Land Roveru do terénu.
P7110258.jpg
Poprvé se Disco rozjelo v terénu před několika dny na našem firemním team buildingu, snad z toho bude ještě nějaké krátké videjko. Tam jsem hned při prvních ujetých metrech zjistil, že model je při jízdě neuvěřitelně klidný a v podstatě žehlí všechny větší i menší nerovnosti. Takové chování bych očekával spíše od Tatry než od Land Roveru s tuhými nápravami. Evidentně se jedná o kombinaci měkkého odpružení, velmi měkkých pneumatik a relativně vyšší hmotnosti celého modelu, než na kterou bylo odpružení dimenzováno původně. Dále, pokud bychom porovnali odpružení přímo se skutečnou předlohou, sneslo by odpružení ještě nějaké přitvrzení, obzvláště co se týká bočního náklonu (bude to chtít nějakou stabilizační tyč působící proti náklonu vozu na stranu). Vím, že vepředu ji mám ;) .
P7110243.jpgP7110257.jpg
Pneumatiky vypadají, jako kdyby byly nahuštěny jen na minimální přípustný tlak (asi tak 6 PSI), ochotně se promačkují a ohýbají, skoro bych řekl, že až moc. Na druhou stranu se mi zatím žádnou z pneumatik nepodařilo svléknout, a to ani extrémním náklonem vozu, ani rychlou změnou směru jízdy na asfaltu. Dokonce se mi zatím ani nepodařilo žádnou z pneumatik protočit na disku, přestože pneumatiky nejsou nijak fixovány.
Dnes model v porovnání se skutečným vozem prokázal, že projede výrazně "více". Je to dáno i tím, že podvozek nemá žádné otevřené diferenciály – a taky odvahou řidiče – přeci jen model vyprostím dvěma prsty, zatímco skutečné Disco bude potřebovat minimálně traktor :) . Na těchto fotkách jsem si dal obzvláště záležet, abych fotoaparát držel opravdu vodorovně – a tudíž vynikl stále ještě stabilní boční náklon.
P7110248.jpgP7110251.jpgP7110244.jpg
Pneumatiky se v písku a na lesní cestě chovaly výborně. Vlivem mělkého vzorku totiž na písku spíše klouznou než aby vyhrabaly pod kolem díru. Je to velmi zajímavá zkušenost a mám z takového chování radost, vždy jsem chtěl ověřit, jaký vliv mají výrazně podhuštěné pneumatiky na jízdu v písku.
P7110218.jpgP7110220.jpgP7110224.jpg
Podobně zajímavou zkušenost jsem získal ohledně tzv. rozhoupání vozu a setrvačnosti při překonávání překážek. Tam, kde pneumatiky při stoupání přes kořeny stromů už proklouzly, couvnutí a překonání překážky s lehkým rozjezdem bylo až překvapivě efektivnější.
P7110226.jpgP7110232.jpgP7110235.jpg
Co se teploty motoru a regulátoru týká, zdá se, že i v parném létě by provoz modelu mohl být v pohodě. Při stoupání cca 30° po dobu 5 minut na půl plynu měl motor odhadem 40°C, regulátor byl ještě o pár stupňů teplejší. Běžnou jízdou na plný plyn po rovině nejsem schopen podobně vysoké teploty dosáhnout. To je pro karoserii vytištěnou z PLA pořád zcela bezpečné, lze tedy pomalu začít uvažovat nad interiérem vozu.
Během této krátké vyjížďky, která trvala něco málo přes hodinu, spotřeboval model 1.3 Ah energie. To vypadá výrazně úsporněji ve srovnání s Leguánem, ačkoli pro výjezd na Kleť to bude asi chtít větší baterie ;) . Objevila se jediná drobná závada a to povolená matice levého předního kola (tam je prototypový disk, který má větší vůli krycího "talíře" s modelovými šrouby kol). Řešení problému bude trvat asi 4 hodiny a spotřebuje několik metrů filamentu :) .
2021-07-18: Jízdní zkoušky - mokro

O víkendu bylo nejprve slunečno...
P7170268.jpgP7170274.jpg
... a v neděli pršelo počasí – jistě si umíte představit, co bylo hlavním předmětem zkoušek :) . Tedy zde jsou poznatky...
Při jízdě je potřeba dávat pozor na zvířátka, která taktéž využívají vlhkého povrchu a vydávají se na túry.
P7180279.jpgP7180281.jpg
Do pneumatik se dostává voda (logicky, obzvláště při hlubokém brodění), nutno pak pneumatiky sundat z disků a nechat vyschnout. To je obecný problém většiny RC aut. Po umytí se navíc ukázalo, že pneumatiky jsou odřené (matné) až do půlky jejich boků – tak moc se pneumatika v kamenitém terénu promačkuje.
P7180288.jpgP7180292.jpg
Hustá vysoká tráva zatěžkaná kapkami vody a někdy i trochou bláta bičovala projíždějící Land Rover. Uvnitř modelu se hromadila semínka a růné nečistoty. Z toho důvodu bude vhodné udělat skla výměnná (tj. nelepit je do modelu), protože budou podobnými průjezdy trpět.
Celé auto se dost špatně myje. Nečistoty zůstávají ve spárách tiskových vrstev, nutno při mytí použít magickou houbičku (která umyje i nemožné ;) ).
P7180294.jpgP7180300.jpg
Největším překvapením pro mě je fakt, že MST podvozek doslova hnije před očima. Něco takového nedělala ani ta nejlevnější čínská hračka, co tu mám – všechno, co je železné (šrouby, matky, klouby) se po umytí okamžit pokrývá tenkou vrstvou rzi. Samozřejmě vím, co proti korozi dělat, ale svědčí to o (ne)kvalitě produktu firmy Max Speed Technology.
Spotřeba energie na blátě a mokru roste odhadem o 20-30% – trochu to odpovídá zvýšené spotřebě paliva v podobných podmínkách ve skutečnosti. Příjemným překvapením je fakt, že LiFe baterka dočasně opřená o příčku pod čelním sklem tam vlastně výborně drží a neviklá se během jízdy.
2021-07-25: Jízdní zkoušky - dojezd

Jelikož se zatím při jedno-hodinových výletech nepodařilo plně vyjet baterii (s nominální kapacitou 2.5Ah) podnikl jsem dnes projížďku výrazně delší po již zmapovaných trasách – tedy v relativně rovinatém terénu, částečně na asfaltu, udusaných lesních cestách a také po písko-kamenité cestě okolo pole.
P7230310.jpgP7230318.jpgP7230319.jpg
Během výletu jsem potkal dvojici terénních speciálů. Trochu jsme podebatovali o konstrukci modelů, elektromotorech, nebezpečí LiPo baterií, spotřebě a nakonec naše debata skončila u předlohy Land Roveru.
P7250331.jpg
Sice svítilo sluníčko, ale karoserie modelu zdaleka nedosahovala limitních hodnot (60°C) pro PLA. Nicméně kolegovi, který nechal na přímém slunci svého Defendera v měřítku 1:8 od 3dsets.com se vlivem přehřátí prohnula střecha. Mou zkušeností je zatím deformace odložených prototypových blatníků ponechaných chvíli na přímém slunci na balkóně – tedy podceňovat riziko v případě PLA výtisků není radno.
Dále – při expedicích pak bude potřeba dávat pozor na kameny – je lepší je přejet jedním kolem, než se snažit je "schovat" mezi koly, protože velmi pravděpodobně dojde k nárazu do diferenciálu. Naštěstí plast obou diferenciálů je masivní a výrobce podvozku zřejmě s něčím takovým počítá. Ve skutečnosti by podobný náraz znamenal závažné poškození celé tuhé nápravy, obzvláště ve vyšších rychlostech. Obezřetnost a správná volba stopy je pak na místě při překovávání kořenů stromů ze stejného důvodu – ideálně najíždět skoro kolmo na kořen a spoléhat na přechodový úhel modelu. Ta pravá výzva však nastane v okamžiku, kdy namontuji modelové tažné zařízení. Sice bude z polykarbonátu, ale bude výrazně omezovat zadní nájezdový úhel. Překvapivě boční prahy se zatím prakticky nedotkly terénu, přestože jsem očekával opak. Stejně tak přední nájezdový úhel omezený předním nárazníkem už dokážu vcelku pěkně odhadnout.
P7230320.jpgP7230326.jpgP7230329.jpg
Z hlediska podvozku samotného – převody modelu jsou s každou jízdou tišší. Nejvýraznějším zdrojem hluku jsou rachtající kardany, vůle v nich jsou u tohoto nového podvozku naprosto neuvěřitelné (skoro 1 mm). Zatím tato vůle nemá vliv na jízdu. Uvidíme, jak se to vyvine...
Land Rover ujel celkem 5.3 km a baterii jsem po návratu nabil na 2344 mAh – tedy podařil se skoro limitní dojezd modelu. Leguán by spotřeboval na stejnou vzdálenost více než dvojnásobek energie, přitom hmotnost obou vozů je srovnatelná. Teď bude zajímavé porovnat, jak na tom bude Land Rover se spotřebou při jízdě do kopce, to ale asi zjistíme až na Kleti ;) . Leguán sice svůj pokus nedokončil, ale kolegové Ortolezci zvládají vyjet nahoru přibližně na 8Ah baterii.
2021-08-07: Pro radost

Dnešní krátká projížďka ... s novým zadním nárazníkem :) . Nepřestává mě fascinovat, co měkké pneumatiky s hloubkou vzorku 0.8mm zvládnou a jak plavně se díky nim model pohybuje v členitém terénu. Hlavním omezujícím faktorem je malá světlá výška pod oběma diferenciály, druhým takovým bude tažné zařízení, které budu na model brzy montovat.
P8070338.jpgP8070341.jpgP8070342.jpgP8070349.jpgP8070354.jpgP8070355.jpgP8070359.jpgP8070369.jpg
Délka projížďky 3.6 km, doba jízdy cca 1h 20m, spotřeba 2.204 Ah. Znovu se potvrzuje vliv mokrého terénu na zvýšení spotřeby.
2021-08-08: Test dítětem :)

Při dnešní projížďce zaujal model Land Roveru malého klučinu. Sápal se na auto a začal jej doslova vší silou zkoumat. Všemožně s modelem lomcoval a zřejmě se model snažil rozjet jako auto na setrvačník (s čímž zase nesouhlasily převody modelu :) ). Občas byly pneumatiky ohnuté z disků až k ráfku. Jeho maminka z tohoto počínání velkou radost neměla, ale ubezpečil jsem ji, že pokud klučina něco rozbije, není problém vytisknout nový díl. Možnosti 3D tisku maminku evidentně zaujaly a uklidnily :) .
Dobrá zpráva na konec je, že model test přežil bez úhony a klučina si odnesl nevšední zážitek. Třeba někdy v budoucnu rozšíří naše modelářské řady :) .
2021-08-14: Pro radost

Dnešní krátká projížďka ... s novými předními světly :) .
P8140389.jpgP8140390.jpg
Poprvé jsem ocenil elektronickou brzdu při sjezdu cca 15m dlouhého strmého svahu. Přesnou hodnotu sklonu neznám, ale měl jsem problém na svahu i jen stát (a to bylo zcela sucho). Model nejen že dokázal svah kontrolovaně sjet dolů, ale v horní pasáži dokázal zastavit a vycouvat asi metr zpět, aby druhá část sjezdu měla lepší výchozí podmíky a tudíž byla bezpečnější. Z této sekce nemám žádný záznam, neboť jsem tentokrát měl jsem plné ruce volantu, ale v budoucnu situaci zopakuji i s kamerou.
Dalším překvapením pro mě bylo, jak velký kámen se "vejde" pod boční práh.
P8140377.jpgP8140387.jpg
A také jsem otestoval modelové MaxTrax. Původně jsem myslel, že bude PETG výtisk příliš tvrdý, ale i tak se trochu prohne při překonávání ocelové vodní stružky.
P8140376.jpgP8140393.jpg
Délka projížďky 3.9 km, doba jízdy cca 1h 30m, spotřeba 1.988 Ah.
2021-08-20: Zadní světla

Dlouho mě trápilo, jak vytisknout zadní světla vzhledem k jejich členitému tvaru a barevnosti. Obzvláště barevnost jsem hodlal zachovat co nejvěrnější na rozdíl od běžně prodávaných modelů, které často redukují barevnost zadních světel jen na červenou (pro zjednodušení výroby). Nakonec zvítězila nejjednodušší varianta – tisk na stojato ze tří částí. Realizaci dále uspíšil fakt, že se mi do pařátů náhodou dostalo trochu průhledného oranžového filamentu (od jiného výrobce).
Černé ochranné rámečky plní nejen funkci estetickou, ale také zajišťují soudržnost průhledné červené a oranžové části. Rámečky zvládl Miník naprosto ukázkově včetně všech detailů (tloušťka vrstvy 0.1 mm). Barevná sklíčka jsem záměrně tiskl vrstvou 0.25 mm, abych vytvořil iluzi vnitřní horizontální kresby skutečných světel. Možná by to sneslo ještě tlustější vrstvu a vnějšek pak vyleštit do hladka.
Couvačky a mlhovky v nárazníku už byly v pohodě, tištěné na plocho a tvar infillu simuluje vnitřní kresbu obou barevných sklíček.
P8200404.jpgP8200406.jpgP8200407.jpgP8200411.jpgP8200414.jpg
Test nájezdových úhlů...
P8200415.jpgP8200416.jpgP8200417.jpgP8200418.jpgP8200419.jpgP8200420.jpg
Oblíbený zelený mech a malý potůček :)
P8200428.jpgP8200442.jpgP8200449.jpg
V neposlední řadě jsem pro tuto vyjížďku také zkusil nabít a projet staré NiMH baterie z Tatry. Očekával jsem, že je bude možné ještě "dojezdit" v Land Roveru díky jeho nízkému odběru proudu při jízdě – čili by jejich napětí nemuselo klesat tolik jako v Tatře. Bohužel, baterie LRP NiMH 4.6 Ah uvedená do provozu v říjnu 2017 vykázala dodanou energii řádově 0.5 Ah (tedy tato baterie je na vyhození – "skvělá" vizitka výrobce :( ). Zato druhá 1.8 Ah NiMH neznámého číňana uvedená do provozu ve stejné době vykázala dodanou energii řádově 1.2 Ah, což by se ještě dalo použít jako zálohu.
Obě NiMH nicméně dokázaly udělit modelu rychlost až 6.5 km/h díky vyššímu nominálnímu napětí 7.2 V, což dosud používaná LiFe z Agrovky (mimochodem uvedená do provozu už v roce 2012!) nedokáže vlivem nižšího nominálního napětí 6.6 V. NiMH baterie jsou ale v provnání s LiFe výrazně těžší, Land Rover si doslova lehnul na přední nápravu, což se projevilo i na jízdních vlastnostech.
Délka projížďky dnes byla celkem 5.25 km. Z toho:
  • 2.2 km na NiMH 1.8Ah – odhad spotřeby 1.2 Ah
  • 1.4 km na NiMH 4.6 Ah – odhad spotřeby 0.5 Ah
  • zbytek na LiFe za 1 Ah
2021-09-05: Porovnání s předlohou

Předpověď počasí na poslední srpnový víkend slibovala přeháňky, déšť, záplavy, zkrátka spoustu vody na zemi i ve vzduchu. Přesto nás to neodradilo od jednoho důležitého testu – na známé trase porovnat spotřebu energie s Leguánem. Motivací nám byla již dříve zmíněná podezřele nízká spotřeba energie modelu Land Roveru, která zatím vychází okolo 500mAh na kilometr.
Testovací trasa je dlouhá 3.7 km a vede vesměs po asfaltu, přičemž je doplněna asi 600m dlouhou čistě terénní vložkou, často velmi bahnitou. Leguán zde opakovaně spotřeboval řádově 5Ah energie. Část trasy jsem si před testem projel s velkou Diskotékou, abych shledal, že trasa bude tentokrát opravdu extrémně mokrá a blátivá, tedy model Land Roveru rozhodně nebude mít lepší podmínky než Leguán (ba právě naopak).
Ujel jsem sotva půl kilometru, když začalo zase pršet. Stál jsem pod stromem dobrých 20 minut, než přestalo.
Model Land Roveru si úspěšně razil cestu vpřed i hlubokým blátem, což byla vlastně tak trochu premiéra – jízdní zkoušky v blátě jsem zatím neprováděl (protože jen tu věc pak důkladně umýt a nakonzervovat je dost práce). Mělký dezén modelových pneumatik překvapivě vůbec nebyl na škodu, důležitější byl i zde jejich nízký tlak, potažmo dlouhá styčná plocha s terénem. Zde na fotkách jede ve stopách své velké předlohy...
P8280472.jpgP8280482.jpg
Když jsem dokončil okruh, objevilo se sluníčko – toho bylo potřeba ihned využít – hurá k brodu s oběma Land Rovery.
P8280494.jpgP8280511.jpgP8280557.jpgP8280567.jpgP8280590.jpgP8280613.jpg
Sotva jsem dofotil Diskotéky zrcadlící se ve vodní hladině, řekl jsem si "stačilo, mám vše nafocené". V tu chvíli se sluníčko schovalo a obloha se opět zatáhla tmavými mračny. Průjezd ven z brodu už tedy nemá tu slunečnou atmosféru. Po zbytek víkendu už jen pršelo...
P8280623.jpgP8280628.jpg
Po návratu jsem dal nabít baterii – vešlo se do ní celých 1927 mAh. To stále vychází na 517mAh/km, což je výborný výsledek, obzvláště přihlédneme-li k faktu, že bylo celou cestu mokro a terénní úsek byl jedna velká bažina. Model Land Roveru je tedy více než 2x úspornější než Leguán, těžko říct, čím to je. Oba modely váží přibližně stejně...

(C) 2002-2021 D.R.racer
drracer@drracer.eu