Sraz historických nákladních automobilů, který každoročně pořádá Tatra Historik Klub ČR , je vždy poněkud hektický, ale tentokrát to bylo trochu moc, a navíc všechno jinak.

Pepa nedorazil, modeláře jsem měl na povel sám. Nikdo z nich navíc na tomto srazu ještě nebyl. Ideální stav z minulých ročníků, kdy vždy řídil někdo jiný a já se mohl jen kochat, se tentokrát nekonal, vše jsem musel odřídit sám. Přijel jsem pozdě, ranní rozprava už proběhla, účastníci už foukali vzduch. Než jsem stačil vyndat kameru, proletěla okolo modrá T147. Směr Krychnov, potažmo kolínské náměstí. V Krychnově jsem akorát stačil pozdravit borce s T128 na začátku řady historických vozidel a rychle zpátky na konec řady do LandRoveru (slovy asi půl kilometru chůze).

Cestou do Kolína jsem se asi 3x pověsil za účastníky, kteří ztratili cestu ... nakonec jsem pár z nich dokonce dovedl na náměstí sám. Tradiční jídelna na okraji Kolína už v sobotu bohužel nevaří – škoda, vždy to bylo velmi dobré a levné. Pizza na náměstí rozhodně nesplňovala ani jedno.

Pak rychle do lomu, aby se natočilo video, než tam přiletí smečka vyjících vzduchem chlazených přibližovatel v měřítku 1:1 a bude všude hektar prachu a diváků a bude třeba točit vše ostatní než modely. Hlavně už u vjezdu do lomu čekal borec s Kolosem.

V lomu vzácný okamžik klidu: tam, kde jsme v roce 2008 poprvé jezdili, byla teď vybagrována velmi zajímavá "zátoka", kde nás – piloty modelů v počtu 2 kusů (+2 kameramanky) – nic neohrožovalo. Velká škoda, že nás tam tentokrát nebylo víc, úžasně nasvícená scéna, krásně jemný prachový písek, vyschlé řečiště horské bystřiny s kamenitým dnem jako bonus, a to všechno jen pro nás.

Stihlo se půl hodiny, pak se Kolosu objevily problémy, bohužel neopravitelné na místě. Navíc se mi asi podařilo naštvat obě kameramanky (omlouvám se!) ... a věta (tedy ne moje): "teď musíš poslouchat pana režiséra" zapůsobila spíš jako červený hadr na býka.

Od Pepy jsem měl bojový úkol – domluvit jízdu v Kolosu. Moje kameramanka viděla Kolosa prvně a byla úplně nadšená (teď po mě chce jezdit terény aspoň s LR). Pilot Kolosa se do toho pořádně opřel, jak máte možnost vidět na videu. Původně jsem myslel, že takto jezdím s Kolosem jen já ve svém 3d simulátoru. Výjezd z lomu, malá 3, velká 3, plný plyn, zatáčka smykem do kopce, podřadit skoro pod plynem ... A vida, hromady kamení – Kolos se jen zhoupnul (hlavami jsme se opřeli o strop a dopadli zpět na sedadla :) ). Cestou dolů malý skokánek – Kolos se nadlehčil, na vteřinu protočil kola, dosedl na zem a poslušně pokračoval dál. Dole v lomu – halda hrubého štěrku. Pár efektních pokusů o její zdolání, ale štěrk je sypká potvora. Vrcholem bylo zapíchnutí Kolosa nárazníkem do hromady ... takže na vysvětlenou pro německé soudruhy, kteří portují mojí T813 do Rigs of Rods – nárazník se při zapíchnutí do bahna skutečně neohne!

Zpátky na statek jsem následoval T141. Top speed 50km/h (tedy s originálními nápravami, nápravy z T111 umožňují skoro 3x tolik), plechový zvuk vzduchem chlazeného dvanáctiválce... pozorovat její rotující buben převodové brzdy byl velmi nevšední zážitek.

Sobotní podvečer na statku byl opět okamžikem klidu. Bylo možno obdivovat jednotlivé stroje. Jako nejzajímavější exempláře tohoto ročníku hodnotím tyto:
1. T148 VS1 (vysokozdvižný sklápeč) – v akci jsem ho viděl prvně.
2. modrá T147 (korba je prý skutečně dochovaná z T147, podvozek je replika)
3. T813 TP 4x4, která posledních 20km cestou na statek jela (resp. letěla) s prasklým hnacím hřídelem ventilátoru – tedy chlazená pouze náporem vzduchu.

Neděle – nutno dostatečně brzo přiletět do lomu v Chotouni a modlit se, aby přijel někdo, kdo otevře závoru. Ten někdo byl borec s malou nákladní Pragovkou (nevím, jestli byl vůbec účastníkem srazu). Cíl – najít vhodné místo pro modely a pro natáčení. K tomu se LR hodí celkem dobře ... objel jsem lom a ujistil jsem se, že naše místečko z minulého roku bude ok. Tedy až na suchý a sypký písek – jízda v něm byla úplně "vražedná".
V lomu byly tentokrát dva svahy, z toho ten východní vedl tam, kam se minule nedalo vyjet. Redukce, uzávěrka, 2, plnej ... uprostřed výjezdu se začal LR zahrabávat. Cože jsem se to naučil s Tatrou? Správně – příprava terénu – přestat hrabat, scouvat dolů a zkusit výjezd ve vyjetých (umačkaných!) kolejích znovu, hlavně si tam nevyhrabat díry. 3, plnej, držet rychlost ... a povedlo se. Vyndal jsem kameru a už se přiřítili první účastníci. Mimochodem, LR je dobré filmovací vozidlo – dá se snadno vylézt na střechu a rázem je člověk o 2m výše nad terénem.

Opravdovou přípravu terénu ovšem předvedl borec s T138 AV8. Ta má sama o sobě 17 tun a pouhých 180 poníků. Na neujetém písku si musela postupně vyšlapat stopu a po ní vyjet až nahoru. Ostatní účastníci to pak měli o dost snazší.

Tatra 813 Kolos si vzala za cíl vyhrabat radlicí novou cestu dolů, protože nahoře se začaly hromadit auta a původní přístupová cesta už nestačila provozu.

Tatra 815 VVN to následně zvládla (po několika pokusech) tímto sjezdem i nahoru.

Dolu jsem se dostal až za hodinu, kdy opadl zájem o tento výjezd a nebyla fronta v obou směrech (!). V tu dobu tam už byly dost hluboké vyjeté koleje. Přijel jsem na "modelářský" plácek, kde se proháněla modrá PV3S a zrovna dojezdila T813 TP 6x6 s podvalníkem. Udělali jsme pár foteček...

Po dvou hodinách se účastníci rozprchli stejně rychle, jako přijeli ... lom osiřel ...

Prostě "všechno špatně" ... :)