Na letošní Memoriál Františka Proseckého sen. jsme vyrazili už v pátek odpoledne. Celou cestu nás provázelo deštivé počasí, ale předpověď na sobotu už slibovala sluníčko.

Ještě v podvečer jsem nastartoval Tatru a vydal se na projížďku po travnaté zahradě hájenky, abych ověřil fungování podvozku pro sobotní prezentaci. Tatra 130 totiž byla po renovaci převodů na akci poprvé a dosud měla najeto jen cca 8 hodin a to pouze se sejmutými koly a na heverech. V Bystřici poprvé jela zase po svých ;) .

Zjištění z pátečního testu jsou nadějná, byť zatím není stav ideální. Elektromotor je hodně horký, přestože venku bylo tak 10°C – bude potřeba zlepšit chlazení. Dále bude potřeba přeladit magické konstanty ve zvukáči – celkově přidat "plyn", aby se zase na malou dvojku Tatra při jemném přidání plynu rozjela. S tím souvisí i nutnost zvětšit "energetický puls" do elektromotoru v okamžiku, kdy je třeba otočit se stojícími převody v terénu. Zpátečka je nyní také velmi slabá. Uvědomil jsem si, jak výborně a lehce Tatra před repasí jezdila. Bohužel, repase uchycení zadních polonáprav v rozvodovce byla nutná.

Navíc jsem zřejmě objevil kombinaci povrchů, kde polyuretanové pneumatiky zřejmě kloužou víc, než by klouzala guma – mokré kameny v kombinaci s mokrou trávou.

V sobotu časně z rána jsme vyrazili z hájenky na bystřické náměstí. Soudruzi příslušníci VB byli z naší nové přepravky na Tatru úplně "vedle sebe". Zvyklí na velké Disco nyní nevěřícně zírali na naše pojízdné vajíčko – Smartíka. Následovala série vtipů na jeho adresu:

• "S tímto modelem tě tam nepustím – jen jestli jako model vezeš i Tatru!"
• "To se řídí vysílačkou, nebo to má volant?"
• "Kam se strká klíček na natažení pera?"
• "To máte jako vložku do Land Roveru – dojedete na dovolenou a tam to vyndáte z kufru na místní pojížďky?"

Vyfotili jsme se na diplom, přičemž jsme využili i kapky oleje na vozovce k dokreslení známé pravdy, že "když z Tatry neteče olej, znamená to, že došel". Naše protekční číslo 130 měla hlídka VB již přichystáno.

Projeli jsme ještě prázdným náměstím okolo několika známých příslušníků VB a každý vymyslel něco na zasmání na adresu Smartíka.

Po zaparkování "na pyráta" na pořadateli určené ploše jsem se vydal na první kolečko fotek, má krásná paní na průzkum zdrojů potravy. Ukázalo se, že se naše oblíbená cukrárna přestěhovala na náměstí a navíc se vrátila ke své původní vysoké kvalitě.

"Pěkně se nám to tu tatří," prohlásil František o narůstající řadě zaparkovaných hadimršek.

Vzácná Tatra 97, Tatraplán a Osmička

Flotila vzduchem chlazených V8 z dob nedávno minulých

Tatra 52 s karoserií od Sodomky

Dvanáctky

Krásná T30 valník v nálezovém stavu

A ještě hezčí T13. Zaujalo mě, jaké zvuky vydává spojka na T13, když je pod zátěží – jakoby drnčí. Malý dvouválec v T13 evidentně nebyl ochoten akcelerovat do kopce natolik, aby se jejímu majiteli podařilo zařadit dvojku. A podobné zvukové efekty doprovázely rozjezdy do kopce všechny předválečné vzduchem chlazené Tatry.

Příjezd účastníků spodem náměstí. Příslušníci VB a jejich kolegové fotografové mají plné ruce práce.

Předválečné Škodovky, Pragovky, Aerovky, ale i zástupci zahraničních výrobců, např. Riley...

Vejtřaska přijde sem, Kačenka k hasičákům a mezi ně dáme menší "vojáky".

V horní části náměstí pak stála ještě jedna vejtřaska a Bazilišákova krásná Espětka.

Smečka historických traktorů, modrá "pětadvacítka" schovaná v davu nedávno absolvovala 800km dlouhou cestu po vlastní ose na sraz traktorů v Polsku.

Ameriky, zejména červený Ford Torino má krásný zvuk.

V horní části náměstí se tradičně tísnilo velké množstí youngtimerů.

Kachní hnízdo

Středový prostor náměstí byl i letos vyplněn motocykly. První fotka je z brzkého rána, kdy bylo náměstí ještě poloprázdné.

Uvítání všech účastníků i návštěvníků proběhlo v 10:00. Pak začala hrát skupina Kroky klasické bigbítové hity.

Pepa: "A hele – už sem jede Milan."
František na to vyhrkl: "Tak to je průšvih, ale já ho tady ještě otočím." Milan pochopil, otočil svou Tatru a pěkně čistě scouval ke kostelu.

Mezitím jsme připravili místečko pro prezentaci našich modelů historických nákladních Tater. Má krásná paní při kontrole výšky kuželů k zapáskování vyhrazeného místa pro modely prohlásila, že 40cm úplně stačí ;) .

Hanys předváděl se svou trialovou T813 různé atraktivní průjezdy a přejezdy náročného terénu. Občas i vozil děti malé děti, neboť trialová T813 v měřítku 1:10 je na takovou zátěž stavěná.

Původně jsem byl domluven jen s Pepou a Hanysem. Jaké však to bylo překvapení, když dorazil i Milda se svými dakarskými speciály. To bylo krásné zpestření nejen naší modelové prezentace, ale i vyprávění Karla Lopraise o Dakaru.

Původní předpoklad byl, že bychom provedli kratičkou prezentaci těsně před besedou s Karlem Lopraisem, ne více než 10 minut. Samozřejmě se to trochu zvrtlo, jezdili jsme nepřetržitě skoro 3 hodiny. Přestože zahájení jízd modelů František explicitně nevyhlašoval, diváci si modely ihned našli a to i přesto, že nebyly původně vůbec v programu srazu.

Jak je patrné z fotek, okolo nás bylo stále plno malých i velkých diváků a některé děti se urputně vrhaly na projíždějící modely. Na rozehnání stále se přibližujícího davu diváků spolehlivě funguje pouze hasičák, zde Pepa již po několikáté doplňuje "munici".

Během pojížděk mi Hanys barvitě popisoval průběh školení hasičů-řidičů. Na útvaru mají jakési Iveco, které při terénních jízdách "hnali" krutopřísnou rychlostí 10km/h na dvojku, aby tomu krámu něco neupadlo a posádka v kabině uskákanou jízdu bez zranění přežila. Na školení jízd byla přítomna i nová T815-7. Jejího pilota už celodenní jízda v relativně nenáročném terénu značně omrzela, nabízel tedy ostatním hasičům svezení. Hanys samozřejmě neodolal, nicméně pro klid duše se zprvu zeptal na pár detailů:

• Jak rychle tady jezdíte? No, tak čtyřicet, velká 4 a plnej plyn. Musíš stíhat kroutit volantem, o ničem jiném to není.
• To tu nemáte odpružené sedadlo? Chlapče, tohle je Tatra, tady budeš jak v bavlnce i bez odpruženého sedadla.

Zážitek z plavné jízdy hasičské Tatry v porovnání s Ivecem jakožto vozidlem klasické koncepce asi nemusím dále rozebírat. Znalci vědí a kdo nevěří, nechť využije některou z prezentačních akcí pořádaných přímo továrnou Tatra Trucks a přesvědčí se na vlastní kůži :) .

Těsně po třinácté hodině uvedl František besedu s Karlem Lopraisem a Milanem Horkou. Ještě než předal mikrofon vzácným hostům, položil záludnou otázku: "tady v Bystřici se vyrábí jedna podstatná součást Tater. Jestli pak víte, jaká?" Dlouho bylo ticho, dav i hosté na Františka jen nevěřícně zírali. František vítězoslavně vylovil z tašky velký kulatý červený znak, který se montuje na kapoty nákladních Tater, a předal jej jako dar Karlovi Lopraisovi. Znaky zde pro firmu Tatra Trucks vyrábí firma Rathgeber. Dalším dárkem byla sada kvalitních šroubováků od firmy Wera Werk – to jen pro ty ojedinělé případy, kdyby bylo potřeba na Tatře něco opravit.

Velká dakarská Tatra stojící hned vedle pódia budila značný zájem diváků, kteří navíc zpočátku působili při besedě jako opaření a na nic se neptali. Situaci zachraňovali pánové Milan Horka s Karlem Lopraisem svým poutavým vyprávěním nejen o své letošní vzpomínkové cestě do Afriky k oslavě 30. výročí účasti kopřivnických nákladních automobilů na slavné dakarské rallye.

Ano, Karel Loprais je šestinásobným vítězem dakarské rallye v kategorii kamionů.

V neoficiálním rozhovoru s Milanem Horkou jsme se dozvěděli správné postupy interakce s domorodými obyvateli, zejména ceník za fotografie a správné dávkování dárků tak, aby výsledkem byly úsměvy na tvářích a nikoli kamení v oknech.

Po besedě již následoval start účastníků na vyjížďku. Varianty byly dvě, buďto Retroden ve Svratce nebo více jak padesátikilometrový výlet za paní Baxantovou Procházkovou do Čechtína na prohlídku výstavy svatebních šatů. To byla také drobná změna v programu letošního Memoriálu – přímo mezi veterány už nebyla přehlídka dobových oděvů (musela ustoupit dakarskému povídání).

Letos byla zvolena optimalizovaná varianta průjezdu startovací branou opět nesoucí logo nezávislého a nestranného motoristického časopisu Motorjournal. Zlí jazykové tvrdí, že to bylo proto, že k bráně nedosáhl signál bezdrátového mikrofonu. Pravda je taková, že cílem bylo výrazně urychlit start, který i přesto trval opět více než 2 hodiny. Odmávnutí startovním paporem, předávání diplomů, tradičních upomínkových medailí za první místo a drobných dárků řádně přihlášeným samozřejmě zůstalo, jen František letos nevyhlašoval každého účastníka zvlášť.

Mezi prvními projíždí Mates na chopperu následován Milanem s dakarkou.

Část účastníků se pak večer sešla na ubytování a posezení v Dolní Rožínce. Zde jsme navázali kontakt s pilotem dronu, který celý Memoriál během dne natáčel z ptačí perspektivy. Pepa tého borca zná ;) . Od Františka jsem pak obdržel tyto dvě fotky a odkaz na video ze sobotního dopoledne.

V neděli jsme si výborně zajezdili s modely přímo uprostřed Bystřice. Probíhá tu oprava silnice, tak je všude dostatek terénu k vyřádění. Instinktivně jsme se ihned vrhli na hromádku šedého štěrkopísku. Postupně se nám podařilo vyjet s oběma vozy až nahoru. T128 se trochu bránila, bylo potřeba velmi pečlivě volit trasu, aby nedošlo k odlehčení jednoho z předních kol.

Třetím modelem, který se zúčastnil našich terénních radovánek, byla Tatra 603 v barvách Veřejné bezpečnosti. Vcelku jí to v terénu šlo ... v rámci možností.

Během dne a zejména pak v neděli bylo vidět, jak moc se s každým ujetým metrem převody sto-třicítky zabíhají. Přesto je elektromotor velmi horký (v porovnání se zcela studeným agregátem T128) a je nutno dělat přestávky, abych nedopadl jako polovina startovního pole dakarských speciálů v Semíně ;) . I T128 má opravené zadní polonápravy, její převody tak zásadní odpor ale nekladou.

Po poledni jsme se přesunuli přímo do Depozit muzea. A hned bych chtěl velmi pochválit novou "feature" – paní Vlaďka Prosecká neúnavně provází skupinky návštěvníků a vypráví ke každému vystavenému exempláři množství zážitků. Všechna vozidla jsou pojízdná a se všemi manželé Prosečtí za svůj život zažili bezpočet zážitků a příhod. Tím prohlídka veteránů dostává zcela nový rozměr.

Pro detaily z historie T57B, zeleného Tatraplánu, malého číňana, T75 vám ale rozhodně doporučím osobní návštěvu. A vyhraďte si na prohlídku muzea dostatek času ... díky poutavému vyprávění paní Vlaďky vám v muzeu uběhne celé dopoledne jakoby nic.

Od minulého roku byl také patrný velký nárůst návštěvníků. Zatímco minulý rok jsme měli celé muzeum v neděli prakticky pro sebe, takže jsme mohli s Tatrami jezdit po muzeu a kochat se rozléhajícím-se řevem vzduchem chlazených motorů, tentokrát už jsme udělali jen jednu cestu tam a zpět, neboť jsme s Matesem museli kličkovat mezi překvapenými návštěvníky. Navíc motory jsou velmi hlučné, tak nebylo slyšet vyprávění paní Vlaďky.

Jak T613 zmizely z našich silnic, je zajímavé sledovat i pokles obecných znalostí v běžné, zejména mladší populaci. Před lety jsme se ještě smáli tomu, jak pánové Hanzelka a Zikmund v celém světě budili pozornost svou Tatrou 87 s motorem vzadu. Nyní jsem měl možnost být svědkem téže události, ovšem u okruhové T623. Pán velmi slušně poprosil, zda by mohl vidět motor tohoto vozu a ukázal na přední kapotu. František se nenechal vyvést z míry, v tichosti obešel auto a otevřel zadní kapotu. Pro mladý pár bylo velkým překvapením, že se skoro čtyřlitrová vzduchem chlazená V8 nachází vzadu a ne v mohutné přídi, jak původně předpokládali.

Letošní memoriál nás opět potěšil, přestože bylo několik drobných změn v zaběhnutém pořádku. Opět bychom chtěli vyjádřit velké poděkování pořadatelům z bystřického klubu v čele s Františkem Proseckým. Opravdu smekám před bezvadnou organizací celého srazu. Bezkolizně, přesně a rychle během dvou hodin rozmístit na náměstí přes 400 historických vozidel je skvělý výkon. Však si také ráno soudruzi příslušníci povzdechli, že si neužijí naše modely, protože budou celý den řídit dopravu.

Z modelářského pohledu se vyrovnala sobota s nedělí, což byla nečekaná a velká změna oproti předchozím ročníkům. Letos bylo více modelů a jejich prezentace před kostelem probíhala skoro celé dopoledne. Jako zdroj potravy nás opět nezklamala restaurace Harenda.

Obvyklé statistiky jízdy Tatry 130:

• pátek: 42m 28.6s
• sobota: 59m 47.26s
• neděle: 1h 25m 9.83s
• celkem: 3h 7m 25.69s

Na závěr bych rád vyzval všechny čtenáře ne-modeláře: velmi si vážíme zájmu vašich dětí, který v nich naše realistické modely probouzejí. Snažte se jim ale včas vysvětlit, že modely jsou jen na dívání a rozhodně nejsou nerozbitné (pokud jejich majitel neurčí jinak). Pohladit nebo ručně zkoumat model opravdu není možné. Kontakt s rozjařeným děckem obvykle končí nějakou oboustrannou nepříjemností. Neradi bychom na našich akcích vyvěšovali varování podobné tomuto.

Naštěstí jsem tomu nebyl přítomen, ale prý jakési rozjívené děcko v neděli velmi "zaujala" T130 stojící u vitrínky v muzeu. Má krásná paní ani nestačila včas zasáhnout, a to byla od Tatry jen 2 metry. Pak mi bleskurychlý incident líčila dost barvitě, nicméně na Tatře žádné viditelné poškození není patrné. Sám nevím, co bych v takové situaci dělal, děti umí být neuvěřitelně rychlé.