V divadelním sále rakovnického kulturního centra se koncem listopadu uskutečnil zajímavý komorněji laděný sraz RC modelů – především silničních tahačů, zemědělské a stavební techniky. Možná se podivujete nad značně opožděnou publikací reportáže – vězte, že důvody jsou bohužel zdravotní. Ještě že jsem si těsně po akci sepsal své postřehy. Věřím, že nyní to zas bude jen lepší.

Letos se organizátoři rozhodli využít i pódium, ráno tu vznikl improvizovaný nájezd přímo nahoru. Během dne se pak stal místem testu brzd i schopností řidičů. Na pódiu byla Pínova hasičárna.

Nad skladem materiálu dlí jeden ze zakládajících členů hasičského sboru ... ve značně pokročilém stadiu rozkladu :) . Hned vedle hasičárny byla improvizovaná prodejna propan-butanových lahví – holt bezpečnost nade vše :) .

Vedle hasičárny stál ještě autobazar s ne úplně běžnými přibližovadly a na opačném konci pódia postávala vojenská technika. Škoda, že tanky jezdily minimálně.

Při jízdě jsme mohli vidět snad jen ruské stroje IS-3 a KV, zde na fotkách naložené na podvalnících tahačů.

Mezi tanky stál i velice zajímavý model ruského Uralu (měřítko 1:12?). Táhl za sebou podvalník P32 a na něm německý Panther ... Zde je jasně vidět kvalita výrobků státního podniku Transporta Chrudim. Podvalník s deklarovanou nosností 32 tun bez problémů uveze 45 tun těžkého Panthera :) .

V sále bylo velmi málo světla, časy otevření závěrky foťáku se povážlivě blížily k desetině sekundy. To umožnilo zajímavé efekty s velkým zacloněním a dlouhým časem ... přirozeně na stativu. Než se tedy všichni rozjeli, obcházel jsem postupně vznikající expozice a pořizoval fotky modelových detailů. Významnou část modelové expozice zabíraly Kelvinovy stavebniny s množstvím krásných detailů. Nově měly některé části zdí zvenku ozdobeny originálními barevnými grafiti.

Dělníci u stavebnin spěchali s přípravou otopu na zimu a drobnými opravami železných konstrukcí.

Ale co dělá borec se sbíječkou na skleněné střeše čerpací stanice? Jeho kámoši posedávají, klábosí a do práce se moc nehrnou.

Podobně modelově věrné pracovní nasazení panovalo i zde – osamoceně stojící vozidlo správy silnic zapřažené navijákem o reklamní poutač s českou vlajkou. Zřejmě delší technologická přestávka, za celý den se poutač ani nehnul :) . Zlí jazykové tvrdí, že bezpečnostní dopravní značení zde bylo schválně umístěno mimo vozovku, protože jím občas projel naložený kamion. To ale jen potvrzuje reputaci, kterou si značka "Práce na silnici" vydobyla za dlouhá léta jejího zneužívání na našich silnicích. Nemůžeme se divit, že mnozí řidiči značku prostě ignorují i v případě, že někde výjimečně plní svou funkci neopomenuta.

Tradičně vymazlené depo TJV Racing s množstvím originálních detailů. Koťátka na střeše karavanu zkoumají pohozenou rohož. Společensky unavený mechanik si nechává uplynulou noc řádně projít hlavou.

Stánek Mercedes Benz s množstvím nových nákladních automobilů a sousední modelové staveniště, kterému dominoval velký nakladač postavený částečně s pomocí 3D tisku. Ostatně 3D tisk se rozmáhá stále více i v modelovém prostředí – přepravovaný materiál i slečna sedící na traileru byly také vytvořeny metodou 3D tisku.

Kelwinova luxusní LIAZka

Domíchávač Scania s dlouhou přídí a detail vodou chlazeného motoru.

Zametací Mergl je moc pěkný model a podobných moc není. Jeho autor se rozhodně za nic stydět nemusí.

Na ploše se objevila i předčasně probuzená sněžná rolba.

Zemědělská expozice nabízela v podstatě jediný terén na akci – hromádku rašeliny.

Rašelina, to je moje! To jsem ještě nevěděl, že v hale pod sálem jsou hromádky hlíny.

Bylo zajímavé sledovat, jak v 10h všichni vyrazili, přibližně hodinu jezdili jako o závod a pak celé nadšení utichlo. Musím říct, že jsem si opravdu pořádně zajezdil, sice tu nebyl žádný pořádný terén (když nepočítám těch několik minut na hlíně pod sálem), ale zase zácpy na silnicích rychle zmizely. Utvořily se debatní kroužky, bagry se tiše přehrabovaly v sypké rašelině a na silnicích zbylo pár odvážlivců – moje Tatra samozřejmě mezi nimi ;) . Víc aut možná postávalo na parkovištích, než jezdilo.

Uskutečnit "noční jízdu" relativně brzy dopoledne byl dobrý nápad – na silnicích byla ještě spousta modelů ... a občas i zácpy. V zácpě mám s Tatrou trochu problém – když vozidlo přede mnou aceleruje (typicky tři sta z místa), nedokážu totéž – Tatra pěkně na malou dvojku akceleruje, pak trojka, čtyřka a už se zase stojí, takže tvrdě na brzdy, kterým taky chvilku trvá, než devítitunovou Tatru zastaví. Samozřejmě hovořím o chování své řídicí jednotky – dříve by elektromotor v Tatře dokázal stejně nerealistické chování jako u ostatních modelů, ačkoli jsem se toho snažil vždy vyvarovat.

Na akci byly celkem dvě pumpy, zkoušel jsem naftu z obou, ceny byly podobné. Žádný rozdíl v kvalitě paliva jsem nepozoroval, ale je fakt, že vzduchem chlazená V8 v Tatře není přiliš vybíravá a v podstatě sežere cokoli, co trochu teče a hoří :) .

"Chlupaté Mňaudi" se stalo předmětem zajímavého testu ... zda dokážu nacouvat na kapotu :) . Na malou zpátečku se Tatra ochotně vyšplhala na příď služebního vozu strážců zákona. Jen soudruh příslušník Veřejné Bezpečnosti z toho velkou radost neměl a dožadoval se ukončení experimentu se zbraní v ruce. Byl tak zaujat výhružkami na adresu řidiče Tatry, že si ani nevšiml, že jej zezadu přepadl drapák na výsuvném rameni a chytil ho za čepici. Operátor drapáku na Scanii prokázal velkou zručnost – opatrně zvedl překvapeného příslušníka do výšky a aniž by promáčkl jeho dutou hlavu jej přenesl nad korbu Tatry. S hlasitým zaduněním dopadl příslušník na korbu, zalapal po dechu a rychle vychladl. Tatra sjela z kapoty "chlupatého Audi", dokončili jsme natáčení sekvence a příslušník – jako správný orgán – po zbytek dne jen postával vedle svého služebního vozu a dával si dobrý pozor, aby se podobné překvápko už neopakovalo.

Po celou dobu trvání akce se všichni řidiči modelů na silnicích chovali slušně a ohleduplně, nevím o žádné fatální kolizi. Celkový dojem kazili malí kluci, co se doslova váleli uprostřed modelového prostředí. Těsně po poledni už to bylo fakt přes čáru a byli opakovaně napomínáni, aby si šli hrát někam jinam. Stavěli totiž do silnic různé překážky, což činilo dálkové ovládání modelů značně náročným a nedalo se spolehnout, že za zdí na silnici neleží třeba ocelové roury.

Já osobně jsem se snažil stát mimo modelový terén, ale znovu opakuji – Tatra má horší příjem signálu. V rakovnickém sále byl příjem signálu překvapivě dobrý, mohl jsem téměř řídit Tatru z pódia, tedy dostřel více než 4m, a to i v případě, kdy měla za kabinou kameru. Jen v jednom místě kovová konstrukce na balkóně signál rušila. S ohledem na překážky na silnici jsem však volil obíhání modelového prostředí (abych viděl před auto), případně jsem stál uprostřed.

Jsou ale sály, kde ani postávání uprostřed plochy nepomáhá (železné konstrukce v okolí – typicky v pavilonu výstaviště v Ostravě) a musím za Tatrou běhat jako za pejskem. Nebudu to předělávat, stejně jako ty "xenony" vpředu, které mi kolegové stále vyčítají, originální stav modelu je pro mě cennější ;) .

Pod sálem byla ještě jedna prezentace, kde se proháněly RC4X4 speciály. Dověděl jsem se o tom až později odpoledne a hned jsem se tam s Tatrou vydal. Musel (chtěl) jsem chvilku počkat, než dojezdí děti, které měly expediční vozidla půjčena. Jakmile bylo na hlíně bezpečno, vydal jsem se s Tatrou na projížďku.

Znovu se potvrdilo, že malá olivově zelená sto-třicítka budí pozornost všude, kde se objeví (přesněji řečeno nastartuje :) ). Ohlasy kolegů modelářů i diváků mě stále velmi těší a rád na dotazy ohledně chování své řídicí jednotky a konstrukce modelu odpovídám.

Ty stopy hlíny rozhodně nejsou ode mne :) .

Tatra najela 02:26:49.19 při spotřebě 3.715 Ah. To je velmi pěkná spotřeba na plně pohonné vozidlo. Vychází to na průměrný proud 1.5A, ještě před rokem to bylo přes 2A ve srovnatelném prostředí. Ladění převodů se opravdu vyplatilo. Mimo jiné lze s oběma předními koly ručně otočit i přes zařazenou jedničku. To nikdy nebylo možné, tedy ne bez použití opravdu hrubé síly. A to se Tatra rozhodně neflákala postáváním u pumpy. V podstatě pořád jela, místy i na pětku.

Nicméně převody Tatry zase začaly vrčet. Doma se ukázalo, že je to tím, že přední konec motoru má asi desetinku vůli v uchycení a to stačí na to, aby se geometrie kloubu posunula do nesprávné pozice a začala vrčet. Když elektromotor přidržím, tak je Tatra zase tichounká. Možná už se elektromotor definitivně loučí, jeho uhlíky už jsou za 11 let provozu povážlivě ojeté a ve středních otáčkách už drnčí kluzná ložiska...

Jelikož byla v době konání akce má hlavní DV kamera na léčení v servisu, záznamová zařízení se redukovala na starší kamerku Rollei umístěnou za kabinou Tatry a foťák. Cílem bylo také porovnat záběry z kamery na Tatře s GoPro7, kterou jsem zkoušel v Domažlicích. Automatická korekce bílé barvy nedopadla úplně nejhůř, byť v sále bylo optimální nastavení teploty barev 2800K. Navíc se potvrdilo se pozorování z Teplic – nosník kamery pruží, bude potřeba jej udělat o něco tužší a nebo naopak s delším ramenem, aby vibrace neměly tak vysoké frekvence.

Celému organizačnímu týmu vedeném Kelwinem bychom chtěli poděkovat za pozvání a perfektní logistické zajištění celé akce. K obědu byl výborný guláš, nealko pití a prý i šálek kávy. Ano, omlouvám se, mám černou tečku za nesplnění normy, ale měl jsem plné ruce volantu. Kdo někdy zkoušel jednou rukou točit volantem u T111 (bez servořízení) a ještě při tom ve druhé ruce držet kafe, ví, o čem mluvím :) . Na závěr jsme obdrželi pamětní placku na tričko. Sbírka placek se nám pěkně rozrůstá :) .

Mimochodem, součástí doprovodného programu byla i bohatá tombola. Vyhráli jsme několik bonmotů a tuším i láhev Jaru ... asi na odmaštění podlahy v garáži pod Tatrou :) .

Nakonec bych si dovolil jedno doporučení pro další ročník této jinak velmi vydařené akce. Docela mě děsí, jak si posedávající "Pé-Zetka" bezstarostně "máchají pařátama jak nějakej Džedáj". S přijíždějícím modelem se frekvence a amplituda pohybu zvyšuje a na videu z Tatry to vypadá opravdu děsivě. Mnohokrát se stalo, že jsem s Tatrou musel přejet plnou čáru (před zraky hlídky VB), aby mě rozmáchnutá pařáta netrefila. Přitom se ve mě probouzela temná strana síly takových rozměrů, že i Darth Vader by bledl závistí. Tedy to doporučení – postavme židle obráceně – sedákem směrem od modelů. Stejně na nich budou děcka posedávat, ale aspoň nebudou moci tak jednoduše okopávat modely.

Na druhou stranu je to vůči dětem vlastně nefér – děláme show především pro ně a přesto si nesmějí na téměř žádný model ani sáhnout. A těžko jim vysvětlovat důsledky případného střetu s unikátním modelem, to pochopí až budou o dost starší. Není zrovna tohle prostor pro rozumný rodičovský dohled?