Valid HTML 5Valid CSS!

Tatra 130 & spol.
Modely Brno 2016
modelroku0003_128.png
2016-03-15: Modely Brno 2016

Z kraje března jsme se opět zúčastnili doprovodného programu "Modely v pohybu" na jarním veletrhu "Pro dítě" na brněnském výstavišti. Letos byla v podstatě skoro třetina pavilonu V vyhrazena různé dálkově řízené technice. V naší reportáži se budeme především věnovat sekci kamionů a tankistů, byť dálkově ovládaných modelů tu bylo několik druhů:
  • kamiony a stavební technika
  • RC trial/expedice
  • modelová železnice společně s tankisty
  • velké modely vojenských vozidel z období druhé světové války
  • bazén pro dálkově ovládanou vodní zvěř
  • vyhrazený prostor pro dálkově ovládanou polétavou zvěř
  • část pavilonu byla vyčleněna dráze, kde si diváci mohli za malý poplatek sami vyzkoušet řízení RC aut (velkých a relativně odolných)
Zbytek pavilonu vyplňovaly stánky prodejců všeho možného na téma "Pro dítě". Převažovaly kočárky, oblečení a hračky především pro ty nejmenší.
Vzhledem k lepšímu rozdělení modelů do různých sekcí jsme tentokrát měli k dispozici menší prostor než v minulosti – cca 6x5m. Byl to de-facto obdélník ohraničený silnicí kolem dokola, rozdělený na 2 poloviny: parkoviště a volná plocha a staveniště. Zvláště v sobotu bylo parkoviště vcelku nutností, modelů se sešlo skutečně hodně a parkoviště bylo značně plné.
Michal s Michalem se opět překonali. Dekorace modelového terénu byly luxusní, cesty byly místy dokonce zapáskovány tak, aby se tam Tatry nerochnily jako čuňata. A je pravda, že v průběhu akce všichni vyhrazené terénní cesty respektovali. Nicméně páni stavbyvedoucí by se měli příště dohodnout, kdo bude mít hlavní slovo. Dále by bylo dobré na začátku akce rozdělit úkoly a stanovit scénář. Už máme slušnou řádku modelů, některé jsou dokonce zastupitelné (sklápěčky, bagry, buldozery/nakladače). Ostatní by pak měli dohodnuté cíle respektovat a naplňovat... Snažíme se z cirkusu udělat staveniště, byť si nejsem zcela jist, zda to tak všichni opravdu chtějí. Sám se často snažím spíš ze staveniště udělat cirkus :) – podobně jako je definován rozdíl mezi Chuckem Norrisem a MacGyverem – zatímco MacGyver umí postavit letadlo z gumy a sponky, Chuck umí stejně dobře udělat z letadla gumu a sponku :) .
P3050587.jpgP3050591.jpgP3050595.jpgP3050610.jpgP3050621.jpgP3060692.jpgP306R001.jpgP306R002.jpgP306R008.jpg
Novinkou byly modelové gabiony jako stabilizace svahu náspu. Dorazily na místo pokládky na korbě Scanie a za pomoci pásového nakladače byly přesně umisťovány na své místo. Mezitím probíhalo postupné navážení písku a betonové drtě. Navezený materiál trpělivě začišťoval Michal s nakladačem do finální podoby budovaného tělesa nadjezdu.
Dokonce se nám zdi staveniště zvenku podepsali grafEťáci.
P3050609.jpg
Na akci se objevily zajímavé nové i inovované modely. Kubova Liazka dostala zcela novou kabinu. Nyní je už i zasklena a celý víkend spolehlivě vozila materiál, často i s vlekem. Tohle auto s každou další akcí vypadá stále realističtěji.
Pak tu byly dokonce dva drtiče suti "zapojené v sérii". Jeden již provozně ověřený a spolehlivý, druhý právě ve stavu funkčních zkoušek. Ještě že nebyly "zapojené paralelně", to už si pak skutečně neumím představit, jak rychle by se musela odvážet vyrobená drť. O přísun zdrojového materiálu se staral střídavě obrovský bagr Liebherr a nakladač stejné značky. V sobotu ráno bylo připraveno cca 10 přepravek hrubě nasekaného betonu. Drtiče pracovaly skoro nepřetržitě a zdrojový materiál vystačil s bídou na sobotní šichtu. Tak obrovský výkon modelové drtiče mají...
P3050590.jpgP3050594.jpgP3060716.jpgP306R007.jpgP306R009.jpgP306R013.jpg
Odvoz drti zajišťovaly v podstatě všechny provozuschopné sklápěčky, které se vešly pod výstupní dopravník, včetně Agrovky. Drť nasypanou mimo sklápěčky občas uklidily malé smykové nakladače. Na videu uvidíte jejich ukázkovou spolupráci při nakládání drti na Agrovku.
Na staveništi i na přilehlých silnicích bylo hodně živo po oba dny a nezřídka docházelo ke kolizím. Větším škodám ale vždy zabránilo hrdinské nasazení a odpovědný přístup všech zúčastněných řidičů.
P3060652.jpgP3060654.jpgP3060695.jpg
Mezi našimi čtrnáctinami byly v sobotu k vidění tradičně i trialové speciály v měřítku 1:10. "Prófa", alias trialový podvozek Tatra 813 8x8 RM70 podle reálné předlohy a například i model Tatry 805, jehož průběžnou stavbu sledujeme na fóru. Musím uznat, že autor modelu od začátku stavby udělal velký pokrok v kvalitě prováděných prací. Dokonce mě na první pohled tvar kabiny ani nijak zvláště neurazil, což je u takto tvarově náročné kabiny skoro zázrak. Ano, našly by se detaily, ale celkově to skutečně působí jako "kačena", což se o mnohých jiných pokusech říci nedá.
P3050596.jpgP3050589.jpg
Agrovka byla po celou dobu spolehlivá, poctivě vozila drť na stavbu nadjezdu. Jako jedna z mála sklápěček se dokázala vyškrábat do budovaného svahu a tam svůj náklad sklopit.
V sobotu dorazil její předchozí majitel. Hladově po Agrovce koukal, tak jsem mu nabídl, ať se projede. Během pár minut se mu podařilo ulomit stupačku u řidiče :) . Pepa byl naštěstí plně vybaven pro polní opravy. Přiletování stupačky zpět zabralo jen pár minut.
T148 upadlo kolo a už zdaleka není v nejlepší kondici. Jak Pepa kdesi poznamenal, někde se 14 let provozu v podstatě prototypového modelu zcela bez údržby podepsat muselo.
P3050616.jpg
Letos byla na akci k vidění dokonce i Tatra 128. Před akcí jsem pro ni zajistil zcela nové baterie (i do vysílačky). Přestože jsem předpokládal, že se výdrž výrazně zvýší, přes 4 hodiny trvalé jízdy po silnici i v terénu jsem ale nečekal. Navíc si myslím, že baterku ani spotřebovat nedokázala. Jen by to při této souvislosti chtělo poladit konstanty v řídicí jednotce a učinit Tatru trochu pomalejší ;) .
P306R004.jpgP306R006.jpgP306R010.jpgP306R011.jpgP306R012.jpg
K vánocům jsme obdrželi několik modelových prasátek jako dekoraci. To mě inspirovalo ke stvoření dobových transparentů s údernými hesly k zavěšení na korbu Tatry 130 ve stylu: "ze zbytků naší kuchyně by se pár prasátek jistě uživilo...", aneb ráj socialistických vepřů :) .
P3050602.jpgP3050604.jpgP3050606.jpgP3050607.jpgP3050626.jpgP3050632.jpg
Prototypová pneumatika se po celou dobu chovala dobře, za určitých okolností se velmi realisticky deformovala. Drobný problém je pouze s pevností spoje obou půlek, na několika místech nedrží. O tom ale vím a bude se to řešit až s finálními výtisky. Jakmile totiž bude k dispozici pružný Flexfill 92A černé barvy, začne výroba finálních pneumatik. Vše je připraveno a testy opakovaně prokázaly, že vytištěná pneumatika má dobré vlastnosti.
P3050631.jpg
Tatra 84
Důvod, proč byla T130 tentokrát v provozu minimálně, byla premiéra modelu prototypu vojenského tahače Tatra 84, rok výroby 1935 (to není překlep, takhle schopné a konstrukčně zajímavé auto vzniklo v Tatře již před 2. světovou válkou).
Na základě jaké objednávky Tatra postavila v polovině třicátých let tři vzájemně vzhledově odlišné prototypy vojenských tahačů není zcela jasné. Některé údaje hovoří o objednávce Ministerstva národní obrany, jiné o objednávce francouzské firmy Lorraine, která v té době stavěla terénní nákladní vozidla právě dle licence Tatry. Obojí by dávalo smysl a možná bylo pobídek skutečně více. Osobně mám radši tu "francouzskou" variantu :) .
U prototypů často dochovaná dokumentace nebývá kompletní. Stejně tomu bylo i v případě Tatry 130, kde bylo potřeba některé detaily konstrukce prostě vymyslet znovu. U Tatry 84 je situace podobná, v literatuře chybí i naprosto zásadní údaje, jako např. rozvor. Nám se ovšem podařilo v archivu objevit výkres celokovové (!) nástavby druhého prototypu (což je sám o sobě téměř neznámý exemplář, o jehož existenci jsem se dověděl náhodou před několika lety), kde rozvor naznačen je.
Byť se podvozek T84 objevil v Brně již před 2 lety, tentokrát byla Tatra 84 už plně funkční a po celý víkend jsme s Pepou prováděli důkladné funkční testy. Celkově lze říci, že se potvrdily výsledky mých fyzikálních 3D simulací – celý tahač T84 byl navržen výborně a v terénu vykazuje zcela mimořádnou průchodivost. V podstatě by se T84 dala srovnat s moderní Tatrou 815-7 ve stejné konfiguraci 6x6. Velké nájezdové úhly, motor za kabinou, krátký rozvor, trvalý pohon všech kol (model nemá ani vpředu není otevřený diferenciál), pneumatiky se speciálním terénním vzorkem.
P3050597.jpgP3050599.jpgP3060666.jpg
Co se týká pneumatik pro model – podařilo se nám před několika lety ulovit rozměrově téměř přesně odpovídající měkké modelové pneumatiky. Přestože na boku nemají napsáno Michelin 9.75x20", jsou překvapivě velmi podobné těm, které měla obuté skutečná Tatra 84. Dokonce i vzorek je velmi podobný.
Naviják je rovněž plně funkční a lze jej použít ve dvou režimech
  • vyproštění samotného vozu bez zabrždění podvozku a spuštěné záporky
  • se zabržděním a spuštěnou záporkou pro tahání ostatních vozidel
Zcela ojedinělým prvkem je již zmíněná "záporka", neboli horská vzpěra. Ve skutečnosti se jedná o masivní kus železa, který se spustí pod autem na zem a působí jako pomocné zajištění proti pohybu vozu při vytahování ostatních vozidel. V modelovém provedení je záporka sice lehká, ale za určitých okolností překvapivě účinná – třeba když se zapře za nějaký kámen. Přesto je pro dobrou funkci modelu rozhodující i současné zabrždění všech kol podvozku převodovou brzdou.
V sobotu probíhaly především jízdní zkoušky. Začali jsme u tankistů, kteří měli připraveno krásné modelové prostředí doplněné železniční sítí se dvěma vlakovými soupravami. Najetí s T84 na vagón nebyl žádný problém. Dokonce ani přejet z vagónu na vagón nebyl problém, byť se najíždělo ze špatného úhlu a nešlo se koly opřít o nárazníky. Sjetí z vagónu na strmé rampě Tatra také zvládla – nechá si líbit relativně velký boční náklon (podvozek je těžký, zatímco kabina a nástaba jsou relativně lehké).
V této souvislosti by mě skutečně zajímalo, co se Frantíkům (nebo MNO) na prototypu T84 nelíbilo. Papírově to vypadá na malý výkon motoru. Přeci jen 80 poníků benzínového čtyřválce asi krouťákem příliš neoplývalo.
Někde jsem viděl zmínky, že prý špatně překonávala zákopy. Na tom by mohlo být něco pravdy – když si dobře prohlédnete část videa, kde se pokouším přejet z jednoho vagónu na druhý, všimnete si, že se přední kola propadnou do prostoru nárazníků vagónů (protože jaksi při přejezdu mezi vagóny nelze moc aplikovat základní pravidlo překonávání zákopů – tedy najíždět šikmo). Podobný problém mohl být se zákopy, pokud nelze najet k překážce šikmo. Tento problém spolehlivě řeší až osmikolky, tedy v případě Tatry vozidlo T813 8x8 Kolos, ale to jsme o 30 let vývoje dále. Překvapivě se ale už ve třicátých letech řešil problém podobně – montáží předsunutých nájezdových kol, jak je známe např. z Tatry 22. Jen to tehdá ještě nebyla plnohodnotná a poháněná náprava.
V neděli pak pokračovaly testy navijáku. Nejprve T84 předvedla vytažení sama sebe do strmého kopce. Pak následovalo několikero vyproštění zapadlých nebo převrácených vozidel:
  • Liazka s přívěsem – plně naložená souprava. MAN s adhezní zátěží nad zadní nápravou nedokázal s Liazkou ani pohnout. Zato Tatra 84 se mazácky postavila na asfalt, zapřela se horskou vzpěrou a navijákem vytáhla Liazku i s přívěsem. Sice musím přiznat, že jsem zpočátku T84 přidržoval, ale nakonec to vůbec nebylo nutné a zcela sama dokázala zapadlou soupravu vyprostit.
  • Dakarka se převrátila dokonce dvakrát těsně po sobě. Poprvé se Dakarka dokázala převrátit v přímém přenosu, když jsem natáčel výjezd Liazky ze staveniště, podruhé skoro na rovině o kus dál. T84 s tím samozřejmě neměla žádný problém. Dakarka je vybavena úchyty v horní části nástavby (počítá se s možností postavit auto navijákem na kola).
  • T128 uvízla na rouře (klasický problém Tater). Tam jsem ale při vyprošťování nesprávně zvolil bezpečnou vzdálenost od vyprošťovaného vozu (měl jsem stát dál). Přestože se nic nestalo (a ani se vozy po vyproštění nedotkly), na videu to nevypadá příliš profesionálně. Navíc byl trochu problém se zařazením správné rychlosti v T128, tak ji chvilku T84 táhla po smyku.
  • A aby toho nebylo málo, tak se Matesovi následně podařilo T128 převrátit na bok. Zkoušel pověstnou boční (ne)stabilitu Tater 128 a boční náklon tentokrát překročil bezpečnou mez. Ostatně, nebylo to poprvé, že ;) . Vzpomeňme léto roku 2014 pod hradem Zubštejn , kde převrácenou sto-osma-dvacítku na kola postavila T130 pomocí lana. Tentokrát totéž předvedla T84 navijákem i s dodatečným jištěním náklonu T128 při výjezdu z problematické oblasti.
Detaily popsaných vyprošťovacích akcí samozřejmě uvidíte na videu věnovanému přímo testům Tatry 84.
P3060669.jpgP3060690.jpgP3060703.jpgP3060711.jpgP3060713.jpg
Za zmínku stojí i vysílačka, kterou jsme pro T84 zvolili. Původně jsem hledal něco velmi podobného, jako mám k T130 – jednoduché, "hloupé" zařízení, bez zbytečných vychytávek. Bohužel, za 9 let postoupil vývoj vysílaček přeci jen poněkud kupředu a bohužel, dnešní vysílačky nabízejí spoustu (možná) užitečných funkcí, které mně osobně hrubě nevyhovují (diplomaticky řečeno). Skutečně je mi srdečně jedno, v jakém stavu nepoužitých přepínačů vysílačka nastartuje, když ji vytáhnu z tašky a zapnu. Po několika zoufalých pokusech najít produkt, který by nebyl vybaven hektarem kontrol a bezpečnostních pojistek, jsem dostal spásný nápad – když už se nabízejí upgrady firmwaru do vysílaček renomovaných výrobců, jistě někoho napadlo udělat open-source firmware.
A skutečně – open-source vysílačky existují. To by mi případně umožnilo firmware upravit, pokud by mi nějaká jeho vlastnost nevyhovovala. Tak, hlavní kritérium výběru vysílačky jsem měl stanovené...
Zvolili jsme FrSky Taranis s firmwarem OpenTX. Zdrojáky jsem si už samozřejmě stáhnul z githubu ;) .
Zde bych chtěl velmi ocenit přístup dodavatele ( http://rcstudio.cz ). Velmi ochotně pomohli Pepovi vysílačku nastavit. Vysílačka mně navíc výborně padne do ruky a nekecá mi do řízení. Dokonce i Pepa se o této vysílačce vyjádřil velmi pochvalně. Jedinou vadou na kráse je podle mého názoru interní šestičlánková baterie. Sice dle sdělení prodejce s ní nejsou problémy, ale osobně tomu moc nevěřím. Třeba tam ale bude dost místa k instalaci alternativy s jednotlivými AA články.
Vysílačka nabízí poměrně široké možnosti programování (ve smyslu parametrizace funkcí), ale to je asi dnes běžné. Například bezpečnostní pojistka – aby nešla zařadit převodová brzda (se záporkou), dokud není v sestupné převodovce zařazen pohon navijáku. Původně jsem předpokládal, že bych tuto logiku řešil na řídicí jednotce simulátoru benzínového vodou chlazeného čtyřválce Tatra 85 (která samozřejmě je v plánu). Ukázalo se, že tuto podmínku lze přímo naparametrovat ve vysílačce – nedovolí odeslání povelu servu brzdy, dokud není zařazen naviják. V praxi jsem tuto funkci velmi ocenil, několikrát se mi při testech stalo, že jsem zapomněl přeřadit pohon navijáku, zatímco už jsem měl připravený povel k zařazení brzdy.
Navíc přijímače FrSky nabízejí i jakousi funkci telemetrie z modelu zpět do vysílačky. Jistě tedy nebude problém přečíst si open-source dokumentaci použitého protokolu a implementovat vlastní telemetrii na řídicí jednotce.
Zkoušeli jsme také umístění přijímače s anténami na podlaze kabiny. Na tom by nebylo nic divného, pokud by kabina nebyla Farradayova klec – celé je to měděné a svařené do jednoho kusu. Otvory přesto dovnitř vniká dostatek signálu, aby ovládání modelu bylo spolehlivé i na větší vzdálenosti. Umístění přijímače v kabině se tedy osvědčilo.
Celkově testy dopadly velmi dobře. Tatra 84 jede velmi lehce, výborně se ovládá. A to jsou převody zcela nové a nezajeté. Velký vliv na to má i převod ozubeným řemenem z motoru do převodovky, který jsme použili z důvodu tvrdošíjného požadavku budoucího majitele, aby motor a převodovka byly umístěny podobně, jako u skutečného vozu.
  • Při terénních testech byl prověřen průjezd členitým terénem, překonávání strmých sjezdů, překonávání ostrých horizontů (ne)uváznutí na rouře díky krátkému rozvoru, výborná stoupavost na pevném podkladu (výrazně vyšší než u skutečné předlohy) a průchodivost v sypkém terénu (hluboký písek). Dále bylo zjištěno, že vozidlo zvládá najet a sjet pomocí rampy ze železničního vagónu, a to jak v přímém směru, tak ve směru šikmém. Schopnost překonat koleje nebo padlé kmeny stromů prakticky v libovolném směru je rovněž vynikající. Vyprošťování navijákem v obou režimech fungovalo zcela spolehlivě.
  • Při silničních testech bylo zjištěno, že maximální rychlost je v tuto chvíli výrazně vyšší, než předpokládaných 40km/h skutečné předlohy. Toto bude doladěno řídicí jednotkou (prostě elektromotor nebude dělat víc otáček na velkou čtyřku, než mu dovolím :) ). Manévrovatelnost vozidla je uspokojivá, sice je patrný vliv trvalého pohonu 6x6 bez diferenciálů na zatáčení (auto poskakuje v ostrých zatáčkách), ale toto chování se výrazněji neliší od ostatních Tater, které sice mají vpředu čelní diferenciály, ale zase mají výrazně delší rozvor.
Zbývá prověřit schopnost překonávání zákopů, vlastnosti vozidla při tažení a vyprošťování polního děla nebo jiného přívěsu a mimo jiné i určit vhodnou adhezní zátěž na korbu tahače.
Action kamera
Trochu jsme doplnili kamerovou techniku. Dnes jsou moderní "action outdoor kamery". Jde o celý segment v zásadě stejného zboží lišícího se zejména cenou. Zvolil jsem kameru Rollei na základě udávaných parametrů. Upřímně jsem neočekával zázraky, nicméně výsledky jsou poměrně zajímavé:
  • Obraz je překvapivě kontrastní a čistý.
  • Samozřejmě nelze kameře dovolit, aby si vyvážení bílé barvy dělala sama. Osobně dávám přednost i v hale režimu "denní světlo". Pokud by výsledek nebyl dobrý, lze provést nějakou dodatečnou korekci při střihu videa, neboť barevná "chyba" bude na celém videu stejná.
  • Světelnost objektivu není nic moc (2.8 ), ale o to příjemnější je na druhou stranu zorný úhel 170° (vertikálně je to o něco méně).
  • Natáčeno 1080 25p, neboť jsem předpokládal, že se výsledek bude ořezávat. Navíc jsem kameru záměrně sklonil, aby bylo vidět maximum z projížděného terénu a méně z přihlížejícího davu diváků, jejichž měřítko příliš neodpovídá měřítku Tatry 130. Obojí se osvědčilo.
  • Kamera má samozřejmě CMOS senzor s hnusným "rolling shutter" režimem vyčítání dat, takže se výsledný obraz natahuje a smršťuje jako želatina. CCD kameru už dnes nekoupím a CMOSy s "global shutterem" pro změnu také ještě běžné nejsou.
  • Z hlediska mechanické konstrukce je kamera vcelku povedená. Mám k tomu jen jednu připomínku – kterého chytráka napadlo navrhnout způsob výměny baterie tak, že se musí sundat celý přední kryt? Ten je samozřejmě vyroben tak diletantsky, že při prvním pokusu o sejmutí praskne aspoň jedna úchytka. Kryt jsem odstranil, pro operativní výměny baterie na akci je značně nepraktický. Baterie v kameře drží dobře i bez krytu.
  • Kapacita baterie vystačí na trvalé nahrávání po dobu 2.5h, což je optimální. Dokonce někdo konečně myslel hlavou – když se napětí na baterii přiblíží kritické mezi, kamera využije zbývající energii k řádnému zápisu všech dat a ukončení nahrávaného souboru na kartě.
  • Kamera produkuje video v MOV kontejneru, video stopa je zakódována v H264 a zvuk je 44kHz 16bit stereo PCM.
  • Kameru jsem nechal v její vodotěsné krabičce. Překvapilo mě, jaký vliv to mělo na nahrávání zvuku. Mikrofon kamery je značně odstíněn od okolí a co hůř – do krabičky se přenášejí i vibrace celého modelu a kamera v krabičce jemně drnčí, což samozřejmě "zajímá" mikrofon víc, než skutečný okolní zvuk.
Celkově by to byla ideální náhrada za kameru v Tatře. Bohužel je to příliš rozměrné a nejde to ovládat servosignálem (nebo jiným externím spouštěčem). Má to sice dálkové ovládání (což je podle všeho bluetooth), ovšem v silně zarušeném pásmu 2.4GHz na akci, kde je najednou několik desítek vysílačů, bylo toto ovládání funkční na vzdálenost cca 10 cm (skutečně centimetrů, ne metrů!). To je ke spolehlivému sepnutí nahrávání zcela nevyhovující. Navíc se jedním a tím samým tlačítkem nahrávání startuje i zastavuje, takže je bezpodmínečně nutné sledovat, zda vůbec kamera na signál reaguje a případně jak.
Pokud má být nasazena na Tatře, je potřeba ji z krabičky vyndat a nechat ji volně, aby měly mikrofony možnost nahrávat především zvuk a vliv vibrací se minimalizoval. Možná to bude vyžadovat nějaké měkké uložení, ale to se ještě uvidí.
Na rozdíl od FlyCamOne to dokonce dodržuje i nastavený framerate. Opět je tu vidět ten pokrok...
Neděle
Nedělní ráno přineslo zajímavé překvapení – nadjezd se podařilo v sobotu v pozdních nočních hodinách zcela dokončit včetně pevného povrchu vozovky. Cílem nedělního snažení bylo naopak násep rozebrat na atomy a odstěhovat :) .
Odstraňování vozovky realizoval nakladač Liebherr. Pan stavbyvedoucí nějak nesouhlasil s tím, abychom vzniklou strž používali pro demonstraci výborných jízdních vlastností Tater.
Samozřejmě, zakázané ovoce nejvíce chutná. Když už jsme to začali skutečně přehánět, vyznačil Michal zákaz vjezdu decentně červenobílými tyčemi. Jejich překonání nebyl problém – ba právě naopak – nová výzva, která bude jistě dobře vypadat na videu. Místní pracovníci mi ale dali jasně najevo, co si o tomto manévru myslí.
P3060670.jpgP3060675.jpgP3060679.jpgP306R005.jpg
Následovala vylepšená varianta blokády silnice instalací betonového bloku. I zde jsem vymyslel, jak ji efektně překonat. V nestřežený okamžik se přiřítil Lukáš s T148 a před betonový blok nasypal celý svůj náklad písku. To stačilo k vytvoření nájezdu, pomocí nějž pak Dakarka dokázala betonový blok přeskočit, opět se dostat do zakázaného prostoru a poškádlit zde stojící pracovníky.
Finální variantou ale byly ocelové štětovnice hluboko zaražené do tělesa vozovky. Vzhledem k tomu, že v tu chvíli byla Tatra 84 po dvou dnech testů vybitá a jiný dobrovolník už pana stavbyvedoucího dráždit nechtěl, zůstala tato forma blokády nepřemožena. Ale příště naložím Agrovku 40 tunami písku (což je taková běžně přepravovaná hmotnost nákladu :) ), na laně spojím s T84 a i ty štětovnice navijákem vyrvu, to si piš :) !
P3060686.jpgP3060684.jpg
Dalším překvapením byl rybníček s potůčkem (samozřejmě s brodem přes potok). Vodu nasávalo čerpadlo v rybníčku a hnalo ji skrytým potrubím do kopce, kde voda vyvěrala na povrch ve formě horské bystřiny, která ústila opět dole v rybníce. Novinkou byly modelové rybky v rybníčku. Tento nápad zaslouží zvláštní pochvalu. Šlo o skutečné živé ryby a hned na úvod nutno zdůraznit, že během akce nebyla žádné rybě způsobena jakákoli újma. Všechny vysazené rybky bez úhony přežily. Žádné vozidlo se v rybníčku nerochnilo, voda byla po celý den čistá, pitná a řádně okysličená. Autor nápadu se o rybky svědomitě staral po celý den. Jedinou vadou na kráse celého funkčního systému byl fakt, že vodu bylo potřeba neustále doplňovat, ale to se jistě při další akci doladí k dokonalosti. Bylo zajímavé sledovat, jak rybky velice rychle pochopily, že se mohou schovat před zvědavými zraky diváků v houští pod modelovými květinami.
P3060658.jpgP306R014.jpgP306R003.jpgP3060639.jpgP3060641.jpgP3060642.jpg
Rybky nebyly jedinými modelovými zvířátky, která se vyskytovala v našem prostoru. Ráno k nám zavítal i realistický model psa v měřítku 1:4 :) . Jeho dálkové ovládání trochu zlobilo, majiteli se nedařilo psa naaranžovat a udržet ve strnulém postoji delší dobu. Model psa vyžadoval neustálé korekce pohybu, tak tato fotečka vznikla trochu ve spěchu ;) .
P3060648.jpg
Překvapily mě dotazy od ostatních modelářů na Leguána a ostatní čínské RC hračky . Asi je budu muset vzít s sebou na nějakou z dalších akcí, abyste si mohli udělat představu, z čeho a jak je to vyrobené a jak to jezdí. Tím se tyto hračky samozřejmě nesnažím nikomu vnutit ;) , na požádání jsem však ochoten se podělit o zkušenosti z jejich provozu, údržby a případně konstrukce a spolehlivosti.
Tradiční přesná statistika: T130 za oba dny najela pouze 1h 43m a 34.78s. O to více jsem ale proháněl Agrovku a zejména Tatru 84. V sobotu Agrovka spotřebovala celou baterku, v neděli jezdila o něco méně, měl jsem plné ruce práce s vyprošťováním. Bylo to až neuvěřitelné, sotva jsem s T84 vyprostil jedno auto, jiné už se válelo na boku... Mezitím mi Pepa ještě nakládal Agrovku, tak jsem občas v ruce držel dvě vysílačky zároveň :) .
Na úplný závěr bychom opět chtěli poděkovat organizátorům za pozvání, akci jsme si náležitě užili a věříme, že i diváci byli spokojeni.
PS: Kdyby se někdo chtěl dobrovolně věnovat přestavbě RC Tatry 603 z primitivního neproporcionálního ovládání na proporcionální, kontaktujte mě.

(C) 2002-2017 D.R.racer
drracer@drracer.eu