Na závěr roku jsme podnikli dva výlety za sněhovými radovánkami. Bez lyží, zato s řetězy a devítitunovým vojenským náklaďákem :) . Byl u toho samozřejmě i filmový štáb, tak se pohodlně usaďte a vychutnejte si video.

Jeho první část je úplná idylka – vše jako stvořené k poježdění a focení čistě pro radost. Podařilo se nám perfektně vychytat přesně ty dvě hodiny, kdy se sluníčko vší silou opíralo do nedozírných zasněšených plání. Sotva jsme odjeli, obloha se zase zlověstně zatáhla.

Druhá část sněžných radovánek se odehrává v horské oblasti. Tam už bylo místy i více než metr sněhu a to vyžadovalo dobře volit stopu a do závějí se raději nepouštět. Vytrvale sněžilo, bylo zataženo a hodně mrzlo, ale spolehlivý a dobře seřízený vzduchem chlazený osmiválec opět potvrdil, že bezchybně startuje i při nízkých teplotách. Ani jsme nemuseli dát Tatře "přečíst Rudé právo" :) . Motor se převalil a naskočil jako vždy. Díky zateplovací pokrývce kapoty se motor rychle ohřál a jeho teplo příjemně proudilo do kabiny. Podotýkám, že mi neteče vstřikovací čerpadlo, tedy topení je bez naftového odéru ;) .

Tatra si statečně razila cestu sněhem. Několikrát se sice stalo, že v hlubokém sněhu uvázla, ale vždy se podařilo vycouvat a závěj s rozjezdem projet. Sice bylo kolem spousta stromů, ale vytahovat zmrzlý naviják naštěstí potřeba nebylo.

Cestou zpět jsme ještě zavítali k divoké horské řece ... ostatně byli jsme tu už loni v únoru .

Zase se nám do cesty postavil tentýž teréňák :) .

Tak všechno nejlepší v roce 2015!

V horách ve sněhové bouři... vezeme zásoby a vojenský materiál pro místní posádku.

Strmé stoupání...

Cesta je ukryta hluboko pod sněhem. Závěje jsou místy přes 2 metry vysoké...

Úspěšně jsme projeli...

Cestou zpátky se krátce objevilo i sluníčko. Vítr a sněžení neustávají...

Zkoušíme projet další závěje... hmm, nahoru jen s navijákem, sněhová bariéra je příliš masivní.

Směrem dolů to ale šlo dobře...

A zpátky na cestu... Bohužel, při posledním výjezdu z pole přeskočilo ozubení v prostřední rozvodovce. Byla tam už pár let větší vůle a nyní zřejmě vlivem velkého namáhání převody povolily. Tatra sice dojela zpátky na základnu, ale stejně bude potřeba co nejdříve provést opravu, zřejmě přímo u výrobce. Není to ale žádná ostuda, podvozek spolehlivě fungoval v náročných terénech a za všech klimatických podmínek bez jakýchkoli oprav skoro 7 let. Občas jsem jen dolil trochu oleje :) .

Zatímco Pepa již proháněl svou Dakarku po jarním rozbředlém terénu, my jsme ještě vyrazili za sněhem a to poněkud jižněji. Naši expedici jsme nazvali "Kleine Alpenfahrt 2015". Cílem bylo prozkoumat, jestli by se zde daly najít příznivé terény pro focení a natáčení.

Tatru jsme zaparkovali před penzionem. Ze světnice probleskovala ven záře plamenů olizujících praskající dřevo v krbu. Na jasné noční obloze zářil měsíc a občas i prolétávající vesmírná plavidla mimozemšťanů.

Ráno nás probudil krásný východ slunce – vrcholky hor na horizontu se během okamžiku oděly do zlatavého kabátu. Jen to mělo tu chybičku, že než jsem stačil vyběhnout ven, nastartovat Tatru a vyjet na kopec, aby bylo panorama dokonalé, slunce se pomalu dostalo nad mraky a vrcholky ztratily svůj zlatavý nádech. Pak už sluníčko vysvitlo jen chvilkami a po většinu času "hory halila hustá ... hmla :) ".

Sněhu je letos celkově málo. Mimo sjezdovek se většinou jedná o zmrzlou tvrdou krustu, která přes den nataje a přes noc zmrzne. Jízda po takovém sněhu nevypadá příliš realisticky – máme rádi čerstvý prašan :) . Na jižních svazích už navíc není po sněhu skoro ani památky. Rozhodně to chce lepší přípravu a delší pobyt. Tak snad příště.