Těsně před svatovavřineckou poutí se konal již 12. Memoriál Františka Proseckého sen. – tedy známé setkání historických vozidel v Bystřici nad Pernštejnem.

Opět jsme dorazili již v pátek odpoledne a po krátkém uvítání na dvoře depozitu muzea Tatraklubu jsme vyrazili do vírského kempu s příznačným názvem Na kopci (nachází se v hlubokém údolí blízko potoka :) ). Vybavení kempu původem ze 70. let tvořilo dokonalou kulisu pro historická vozidla ubytovaných posádek.

V sobotu časně z rána jsme přijeli zespoda na bystřické náměstí. Zastavil nás neúprosný příslušník VB, který jakékoli pokusy o usmlouvání nižší pokuty za průjezd zákazem vjezdu striktně odmítal (tato každoroční sehraná taškařice už ke srazu neodmyslitelně patří). Později jsem se od Františka dozvěděl, že tento borec vzal svou roli velmi vážně a už v minulém roce byl přeborníkem ve výběru "pokut". Měli jsme jet horem ;) .

Obdrželi jsme startovní číslo 152 a fotograf pořídil zdařilou fotečku celé naší posádky na diplom. Protekční startovní číslo 130 pro naši Tatru se však nacházelo u příslušníka na horním konci náměstí. O důvod víc jet příště horem ;) .

Mimochodem – zákaz vjezdu na náměstí ignorovali "Zyklisti" a klidně si to v přiléhavých oblečcích šlapali po náměstí. František za nimi volal: "zákaz vjezdu pro vás neplatí, buze*anti?!" Jejich přístup pěkně ilustruje současnou cyklistiku – kromě zodpovědných a rozumných cyklistů jsou stále více vidět jedinci naprosto ignorující veškerá pravidla dopravy, fyziky a slušného chování. Bodeť ne, když jsou momentálně protežovanou skupinou...

Náš brzký příjezd nám umožnil vychutnat si atmosféru postupně se zaplňujícího náměstí od samého začátku. Regulovčíci chvilku optimalizovali naše parkování – postupně jsme vystřídali asi tři místa na náměstí, než nám bylo přiděleno to správné – v horní části náměstí akorát na délku našeho vozu.

Vyplnili jsme přihlašovací lístky a vyrazili pozdravit Vlaďku v Bulíkovi uprostřed náměstí. Děkujeme za výborné koláčky a speciální mini-koblížky s extra porcí marmelády!

Do 10 hodin se náměstí zcela zaplnilo. Jen fronta přijíždějících vozů se stále držela na konstantních 4-8 čekajících vozidlech. Poslední účastníci byli zaregistrování okolo 12. hodiny ... a to se pro stání využil i amfiteátr v dolní části náměstí. Tímto tempem bude příští rok potřeba i plácek před kostelem.

Letos se sešlo opravdu velké množství Tater. Velké vládní sedany T613 a T603 se řadily uprostřed náměstí vedle sebe a postupně vytvořily souvislou řadu až nahoru.

Tatraplány

Osmičky

Z Tater převažovaly různé varianty T57 ... nejstarší "hadimršky"

Tatry 57A

Tatry 57B

Souběžně vyráběný automobil vyšší třídy – Tatra 75 ve variantě roadster a šestisedadlová limuzína.

Tatry 12

Bílá šestisedadlová Tatra 52 (když si nebudete jisti, zda jde o třicítku nebo dvaapadesátku, podívejte se na brzdy – hydraulické brzdy měla až Tatra 52).

Početní převahu předválečných Tater narušovala jedna krásná Pragovka, Aerovka, dvojice Škodovek, krásný kabriolet Fiat Balilla a limuzína Pierce Arrow – u nás velmi neobvyklý vůz amerického výrobce. Zaujalo mě, jak mu při rozjezdu do kopce poskakuje zadní kolo (což zřejmě způsobují vibrace pohonného ústrojí a chybějící tlumiče).

Nepřeberné množství československých poválečných vozů nejčastěji zastoupených značkou Škoda

Nevím, zda to byl záměr organizátorů či pouhá náhoda, ale tyto vozy jsou krásně barevně seřazené vedle sebe.

Další zástupci z produkce bývalého socialistického bloku

Poznáte, co je zač tato bílá "malá amerika"?

Renaulty 4CV letos v celkovém počtu tři kusy – modrý exemplář z roku 1958 byl zde na srazu prvně.

Zahraniční youngtimery

Zachovalý Land Rover Series 1 s krásnou patinou

Některé situace přímo vybízely k vytvoření vtipné fotečky: kombinace reklam v okně lékárny – nízké doplatky, sleva na antikoncepci a když to náhodou dopadne, tak Sunar v akci; a nebo záruka kvality měření ovzduší v kombinaci se zcela "ekologickým" dvoutaktním Barkasem :).

Osazenstvo pořadatelského vozidla pilně pořizuje obrazový materiál zaplněného bystřického náměstí.

Americké silniční křižníky zastoupené značkami Cadillac, Pontiac a Ford.

Střed náměstí opět patřil motocyklům.

Užitková a vojenská technika – hodně Jeepů, pár "Úžasů" a trojice "Kačenek". Před časem se na mě někdo obrátil s dotazem, zda by šlo vytisknout realistické pneumatiky na jeep. Zkoumal jsem tedy pečlivě různé rozměry a tvary originál pneumatik na jeepech. Jsou podobné jako mám na T130, ale přeci jen se odlišují. Data sesbírána, připraveno k vymodelování a k tisku, pokud by měl někdo zájem.

Byl jsem u toho, když řidič jeepu s úsměvem ve tváři líčil jednomu z organizátorů, že dorazí "jeho kamarád s americkým náklaďákem velikosti dlouhé Tatry 138".

S nejtěžším vozidlem přijel Bazilišák – divákům představil svou krásně udržovanou Tatru 813 AD125.

Celé dopoledne hrála skupina Kroky rockové a bigbeatové fláky

Běžící stabilák jednoválec krásně voněl benzínem a olejem.

Pětici Zetorů doplnil traktor Škoda

Ve 12:00 začala beseda s panem Martinem Havelkou – známým majitelem historického Zetoru 25, se kterým se účastní mnoha domácích a zejména zahraničních setkání. Nosným tématem jeho poutavého vyprávění byla cesta po vlastní ose z Čech až do severního Polska k Baltu na velký sraz historických traktorů. Takové velké srazy čítají často přes 250 účastníků z celého Polska a přilehlých zemí. Polské kluby historické zemědělské techniky byly jeho počinem nadšeny, cestu pečlivě sledovaly, odvážného traktoristu i s doprovodnou posádkou si předávali jako štafetu a poskytovali jim po celou dobu cesty skvělé zázemí. Doprovodnou posádku tvoří jeho paní v doprovodné dodávce a stará se foto a video dokumentaci.

Martin Havelka barvitě líčil i drobné vtipné zážitky z cesty. Tak například jak s ním polská televize chtěla natočit živý vstup. Zburcovala proto krajskou policii, ale té se nepodařilo jedoucí traktor vypátrat ... od té doby jde o jediný doložený případ traktoru, který úspěšně ujel polské policii :)

Cesta do Polska nebyla jediným svérázným kouskem pana Havelky. Zúčastnil se také srazů v Rakousku, kde se svým Zetorem vyjel do výšky 2450m nad mořem.

Zajímavá byla poznámka, že vztah Poláků a Rakušanů k zemědělským strojům je vřelejší než u nás. Často totiž traktor koupil dědeček, rodinu živil několik desítek let a nyní je opečovávaným členem rodiny. V našich končinách byly traktory spjaty téměř výhradně s JZD a mnohdy na nich sloužili i lidé z donucení. Překvapivě Zetor v Rakousku tak častým strojem není, ale značka má výborné jméno.

Na konec svého vyprávění František požádal Martina, zda by mohl nastartovat svůj poblíž stojící Zetor. Traktor chytil na otočení ... starterem. Pomaloběžný bafající dvouválec působí vskutku uklidňujícím dojmem. Starší přihlížející si neodpustili štiplavé poznámky – Martin jim na oplátku nabídl kliku, nechť se dotyční předvedou a traktor nastartují pěkně ručně. Přihlásil se jeden mladší dobrovolník a předvedl ukázkový start.

Ve 13:00 se začalo startovat na vyjížďku do Svratky. Přednostně měla startovat předválečná vozidla z dolní části náměstí. Jako první projel Mates na svém chopperu následován předválečnými Škodovkami a párem Tater. Nikdo další se ke startu moc neměl, všichni se ještě kochali. Připuštěna tedy byla vozidla bez rozdílu věku a hned se začala tvořit pěkná fronta.

František každou posádku představil, předal pamětní diplom, popřál šťastnou cestu a odmávl startovním praporem s erbem města Bystřice. Trochu zlobil mikrofon – zvuk byl jakoby přebuzený. Při ranních testech ale bylo vše v pořádku. Osobně bych tipoval příliš zarušené pásmo 800MHz (LTE) – v tomto pásmu starší bezdrátové mikrofony pracují a nyní se perou s většinou mobilních telefonů. Podle svých zkušeností s podobnými efekty v pásmu 2.4GHz na modelářských akcích bych tipoval, že ani v tomto pásmu by mikrofon nepracoval zcela bezvýpadkově.

Naše posádka startovala mezi prvními. František opět využil situace a uvedl našeho malého Renaultíka slovy: "tak malé auto a vejdou se do něj nejen 3 dospělí, ale i nákladní Tatra. Můžeme poprosit o ukázku?"

Ano, byl jsem řádně připraven, vysílačka i Tatra zapnuty a jen jsme čekali na povel. Během několika vteřin se vedle Renaultíka postavila Tatra a s přiloženým mikrofonem na kapotě předvedla ukázkový start. Zvuk všech 130 vzduchem chlazených plnokrevníků se rozléhal náměstím (v rámci možností nekvalitního přenosu mikrofonu). Malá ukázka jízdy vpřed a vzad, pár technických dat o historii skutečné Tatry 130 i modelu samotného. Krátkou ukázku jsme uzavřeli poznámkou, že "terénní jízda s modelem je bezproblémová – zapadlou Tatru lze snadno vyprostit dvěma prsty ... u skutečné Tatry je to o několik řádů náročnější".

František také poznamenal, že ta černá krabička za kabinou je kamera a že její záběry budou k dispozici online. Zde je tedy nesestříhané kratičké video, jak své představení viděla sama Tatra okem kamery.

Cílem moc pěkné vyjížďky byla obec Svratka, kde se konal Retro den. V parku vedle hasičské zbrojnice a muzea s dobovými krámky, dílnami a školou, byla vystavená historická užitková vozidla a postupně zde parkovaly i přijíždějící veterány. Retro atmosféru výborně dokresloval živý koncert Karla Kahovce, kterého si přišlo poslechnout velké množství lidí. Po koncertu následovala perfektně připravená módní přehlídka, z níž nás nejvíce zaujala část věnovaná kostýmům známých filmových rolí.

Na sobotní večer bylo na bystřickém náměstí plánováno promítání filmu v rámci akce kinematograf bratří Čadíků. VIP hosty z vedení kinematografu měly přivézt vybrané historické Tatrovky, aby se tím ještě umocnila sváteční atmosféra tohoto okamžiku. Převoz herců a souvisejících pohlavárů však připomínal šaškárnu ze starých socialistických časů. Aby lidé mávající odjíždějící koloně od ubytovny na Zemědělské škole měli čas dojít k amfiteátru ve spodní části náměstí (což je cca 500m chůze), měla kolona historických Tater zastavit a počkat na rohu. František rázně odmítl simulovat poruchu a tak místo toho projížděla kolona Bystřicí křížem krážem, až nakonec dorazila k amfiteátru, kde už opět ukázkově jako za dob hlubokého socializmu vítal mávající dav přijíždějící VIP hosty.

Promítání začalo s cca půlhodinovým zpožděním. Nejdříve se všechny pomazané hlavy musely pochválit, jaká je to super multi-kulturní akce s mezinárodním významem a až na konec zaznělo pár upřímných a smysluplných slov od Františka Proseckého, herce Jiřího Mádla a režiséra Jiřího Stracha. Ten sklidil bezkonkurenčně největší potlesk a svůj výstup uvedl slovy: "tak, teď jste nas*ali pana prezidenta (myšleno Jiřího Mádla jakožto prezidenta kinematografu), protože jste mi věnovali větší potlesk než jemu..."

Nejvtipnější na celém vystoupení byl fakt, že i těmto "profesionálům" stávkoval mikrofon úplně stejně, jako Františkovi při představování startujících posádek. Jiří Mádl jej zahodil se slovy: "já jsem herec, já to umluvím!" A skutečně dokázal dokončit svůj krátký projev (který dle svých slov ladil do půl páté ráno) tak, že mu dobře rozuměli i diváci v posledních řadách.

Na úvod se promítal známý reklamní šot dokumentující kvality vozu Tatra 603 s názvem "Šťastnou cestu, Tatro". Následoval film Anděl Páně 2, ale to už jsme s Františkem hodnotili letošní Memoriál a spolupráci s filmovými štáby.

Po skončení filmu bylo potřeba se dopravit do vírského autokempu, neboť tamní závora se nekompromisně zavřela ve 23:00, aby měli ubytovaní hosté klid a nebyli rušeni těmi starými auty, co dělají hrozný kravál. Proto jsme naše auta nechali stát v kempu a ne na úzké příjezdové cestě před závorou. Vtipné požadavky, abych závoru s Land Roverem vyrval i s kořeny, jsem rezolutně odmítl :) . Původně domluvený bystřický taxík se ukázal jako značně nespolehlivý ... po 2 hodinách čekání a 4 telefonických urgencích jsme to vzdali, vylosovali střízlivého řidiče z našich řad, alokovali volné přibližovadlo a vyrazili do kempu.

Nedělní počasí nám dalo jasně najevo, že pravý vrchol léta (bystřický Memoriál) byl včera a o své slovo se odteď bude hlásit i podzim ... bylo zataženo s občasnými přeháňkami.

Před depozit muzeem jsme se sešli k tradiční nedělní vyjížďce s našimi RC Tatrami. Jelikož hned vedle budovy bývalého lihovaru je nově přístupný prostor "krokodýliště" navíc s čerstvě navezenou zeminou, volba byla jasná. Vytvořili jsme s Matesem jednoduchou terénní cestu přes hromady zeminy. Jak se později ukázalo, stoupání cesty bylo na hranici adheze obou Tater. Přesto se nahoru dokázaly obě Tatry vyšplhat, když cestu trochu pokropil déšť.

Navíc obě naše Tatry zoufale trápilo rušení signálu – obě měly téměř identické problémy ve stejných místech. Zřejmě je "krokodýliště" vyarmováno železem ze všech stran (byl to prostor na základní očištění brambor pro lihovar), což způsobuje nepěkné odrazy 40MHz signálu našich vysílaček. Nejstrmější sjezd dolů z hromady jsem proto absolvoval pouze s T130, neboť T128 měla zarušené i řízení ... a při strmém sjezdu dát najednou plný rejd by znamenalo kotrmelce až dolů.

V lehce namoklém terénu se obě Tatry se zmatlaly jak carští důstojníci, to jsem zvědav, co mi na to řeknou za týden kamioňáci v Teplicích :) .

Kameru Rollei jsem měl našroubovánu na nosníku za kabinou a její pružný obal z Flexfillu se velmi osvědčil. Dokonce i proti dešti – bezpečnostní kryt objektivu efektivně zabraňoval dopadu kapek na vystouplou čočku... Baterie kamery v obalu dobře drží, lze tedy takto pořizovat zajímavé a dobře ozvučené video sekvence. Pro příznivce vzduchem chlazených osmiválců tak máme připravené krátké video.

Na závěr bychom chtěli celému organizačnímu týmu Tatraklubu Bystřice nad Pernštejnem pod vedením Františka Proseckého poděkovat a složit velkou poklonu za výborně zorganizovaný Memoriál, potažmo za krásný a příjemně strávený víkend. Moc jsme si to užili a těšíme se na další setkání a dotisk našeho diplomu ;) .