10.srpna se konal již osmý Memoriál Františka Proseckého sen. organizovaný veterán TATRA klubem v Bystřici nad Pernštejnem.

Už v pátek byl pro bystřický Tatraklub velký den. Přesně v 16:00 byl totiž veřejnosti slavnostně zpřístupněn depozit Tatraklubu v objektu bývalého lihovaru. Od silvestrovské vyjížďky, kdy jsem měl možnost vidět stav lihovaru naposledy, tu členové Tatraklubu odvedli kus poctivé práce. Už to nejsou ty holé surové zdi, teď tu je útulný, krásně nasvícený interiér a nádherně naaranžovaná expozice. A nejsou to jen historická auta – expozici doplňují vitrínky s dobovými doplňky, sbírka hraček (pochopitelně na téma Tatra), sbírka šlapacích autíček a v neposlední řadě také Františkův "plyšový kurník" :) .

Na takové slávě nesměl chybět dort a zákusky, které připravila cukrárna Na růžku . Na dortu byla věrně vyobrazena černá Tatra 30 s předkem z T97, ovšem s nápisem 54. František to označení reklamoval, ale sám dobře věděl, že ta číslovka znamená něco jiného ;) . Na dortu bylo i detailní logo Tatraklubu a erb města Bystřice nad Pernštejnem. Bohužel od dortu nemám žádnou fotku, neboť zmizel rychle do lednice. Zbyly "jen" zákusky a jiné cukroví. Přímo ve zmíněné cukrárně jsme se pak v neděli stavili na drobný mls – velmi příjemná obsluha, taková až "prvorepubliková", no a samozřejmě výborné čerstvé cukroví.

Na členech Tatraklubu byla vidět únava z posledních několika měsíců usilovné práce. A to je ještě čekal sobotní Memoriál, možná ani netušili, kolik aut se nazítří sjede.

Každopádně poučeni nezdarem na minulém ročníku spřádali "esenbáci" v pátek večer plány, kterak učinit přítrž řádění metalistek během sobotní módní přehlídky. S jasným odhodláním bránit pořádek naší socialistické vlasti mi představili připravené vybavení a donucovací prostředky: helmu, VUML (vulkanizovaný učitel marxismu-leninismu), klepeta, štíty... Tentokrát nebudou přemoženi – republiku si rozvracet nedáme! :) .

Pak na oslavu nastartovali jednu T57A kombi. Tatrovka si spokojeně blafala a dým spáleného benzínu se líně obtáčel okolo rozsvícených reflektorů osvětlujících expozici.

Na této T57 mě zaujala registrační značka – jde totiž o starý rakouský systém, který se u nás používal do 30.června 1932 a na veteránech se vyskytuje jen zřídka. Zajímavé ale hlavně to, že při renovaci tohoto vozu byly odkryty části této původní registrační značky.

Sobota ... kupodivu neprší :)

Od časného rána příslušníci SNB odchytávali přijíždějící veterány a jejich posádky informovali o dalším přesném postupu. To bylo velmi prozíravé a – jak se později ukázalo – velmi nutné. Každá posádka absolvovala jakýsi okruh náměstím, během něhož byla vyfocena na diplom a poté zaparkovala na přesně vyhrazené místo. I jednotlivá stání byla předem pečlivě definována – to se týkalo i jednotlivých typů – soustředění T603 na jednu hromadu, hadimršky, aerovky, youngtimers, motorky atd.

Pak již pomalou chůzí na registraci, kde byla permanentně fronta. Dle pořadatelů měla děvčata na registraci za úkol schválně psát pomalu :), abychom při módní přehlídce zavzpomínali na všudypřítomné fronty v 80. letech. Pravdou ale je, že ani přes své heroické nasazení nestíhaly obrovský nápor účastníků.

Po absolvování registrace se už každý mohl kochat tou pestrou paletou nádherných karoserií a dobových obleků jejich posádek. Nebo třeba i využít kyvadlovou dopravu z náměstí do muzea.

Dolní část náměstí – Aerovky, Hadimršky a Simcy

Naproti nim T57A, T57B a T75 – prostě kopřivnické kapoty designu 1935 a novější

Uprostřed náměstí poválečná auta, mnohým dobře známá z dětství

Naproti nim T613, užitková vozidla a Neretva zjišťující kyvadlovou přepravu přímo do muzea

a moto uni- a bi-cykly :)

Horní část náměstí

František uvítal za vydatné podpory Matýska všechny účastníky Memoriálu i diváky a předal slovo paní Baxantové-Procházkove, aby uvedla svou tradiční módní přehlídku. Ta nám tentokrát přiblížila oděvy z let osmdesátých. Začala v půl jedenácté a v půl dvanácté bylo pro velký úspěch ještě jedno opakování. Jako modelky se letos zúčastnily i manželky a přítelkyně členů tatraklubu, protože profesionálních modelek byl v tento letní čas jaksi nedostatek. Proto taky neřádily metalistky (asi se válely někde u vody), což asi nejvíc rozesmutnilo letos pečlivě připravené příslušníky SNB. Během přehlídky jsme se jen tak na okraj dověděli, že mezi modelkami bude brzy nový přírůstek. Jak ten čas letí ... minule ještě punkerka a dnes už nastávající maminka ;) .

Po přehlídce mě ulovila jakási reportérka. Barvitě jsem jí vylíčil, co se mi na této akci líbí, proč jsme přijeli a také že nejvíce mě zaujala tato Tatra 57 dochovaná v původním nerenovovaném stavu (což je z hlediska historie to nejcennější). Mohlo mě napadnout, že soudružka do svého článku napíše jen část mé výpovědi, a tu ještě překroutí. Asi jsem jí to měl nadiktovat slovo od slova, ale co bych pak psal do své reportáže :) .

T130 se dostalo té cti projet startovací rampou jako první. Byl jsem nervózní jak sáňky na podzim. Tatru jsem vykoupal ve veletoku, který se line středem náměstí. Pak jsem ještě pro jistotu přeleštil kabinu a půl hodiny před plánovaným startem prověřil všechny funkce. Tatra chytla jako vždy na první otočení starterem, motor se pravidelně převaloval a nekouřil :) .

Přesně ve 12 hodin jsem zároveň s odbíjením zvonů kostela nastartoval Tatru před startovním obloukem s logem Motorjournalu a mávnul na Františka, že jako můžeme celou show spustit. Tatra se po dlažebních kostkách na malou dvojku pomalu připlížila ke startu. Foťáky cvakají, stejně jako v minulých ročnících. František o ní řekl pár slov a přiložil mikrofon na kapotu. Párkrát jsem přidal plyn a už vyrážíme jakoby směr Proseč na rozhledny. Ve skutečnosti se Tatra jela uklidit do Renaultu do krabice, takže startovací rampou projela de-facto dvakrát :) .

Někteří účastníci bohužel nevydrželi dlouhé čekání ve frontě na start a pod obloukem Motorjournalu neprojeli. Trochu hřešili na to, že medaili a diplom mohou dostat zpětně na některé z dalších veteránských akcí. Nutno ovšem dodat, že ne každého baví čekat ve frontě 4 hodiny na průjezd startem, kde František stejně neměl dost času na to, aby každou posádku a vozidlo nějak detailně představoval. Ze dvou minut představování každé posádky obvyklých v předchozích ročnících Memoriálu se představení letos smrsklo na necelou minutu. Podle informací od pořadatelů bylo na letošním ročníku Memoriálu absolutně nejvíc aut ze všech dosud konaných ročníků – celkem skoro 300 účastnických vozidel, z toho 85 motocyklů. V roce 2011 jsme se rozplývali nad tehdy "neuvěřitelnými" 145 automobily ... bystřické náměstí je asi nafukovací, nebo umí František čarovat :) .

V Proseči jsme dle plánu navštívili muzeum dýmek a dýmkařského řemesla. Ač mi dýmky a kouření nic neříkají, obdivoval jsem řemeslné zpracování a bohaté zdobení těchto předmětů i naznačené postupy výroby. Poté jsme vyrazili na první rozhlednu.

Ještě když jsme se vraceli zpátky přes Proseč, stále přijížděli další účastníci srazu a řadili se na prosečském náměstí. Po vyjížďce jsme se vrátili do Bystřice na večeři, prohodili jsme na lihovaru pár slov s organizátory a "tak tedy zítra v 10".

Neděle , počasí úplně stejné, jako před rokem

Tradiční společná projížďka našich Tater byla domluvena na 10. hodinu. Nějak jsme se s Františkem minuli. Suverénně jsem najel se svou přepravkou na Tatru přímo do dvora lihovaru, jak jsem byl zvyklý. Borci nás ale hned vypakovali pryč, že průjezd musí zůstat volný. "Vylož, co potřebuješ, a pak odjeď." Pochopil jsem – LR by zakrýval pohled na poutače muzea a návštěvníci by zbytečně bloudili. Celý den do muzea spontánně přicházeli návštěvníci.

Video tentokrát není, T128 neměla dostatečně nabitou vysílačku, tak ujela jen do první kaluže. Ale ta tedy byla :) . Dokázali jsme se v ní dokonale zaprasit, takže zpět do muzea se vracely dvě koule bahna. A to jsme ještě chtěli fotit v muzeu. Takhle malá T128 asi ještě nikdy špinavá nebyla. Ale jak si tak vzpomínám ze Šiklova mlýna před 5 lety, skutečná T128 tehdá vypadala dost podobně :) .

Udělali jsme pár dokumentačních fotek z muzea a z okolí. Uvnitř v muzeu se nepotvrdily obavy, že by zde bylo málo místa pro návštěvníky. Experimentálně jsme ověřili, že tu v pohodě projedou dva náklaďáky vedle sebe a ještě okolo mohou chodit lidi :) .

T130 docela řve, v tichém muzeu byla slyšet pomalu víc, než v pátek nastartovaná T57A.

Foto ve venkovní expozici, po letech se opět sešly tři sestry – předloha a modely. Čtvrtá (model skříňové T128) se akcí bohužel nezúčastňuje. Už se těším, až je nastartujeme všechny tři najednou ;)

Muzeum bude otevřené do konce srpna, pak už jen po předchozí domluvě. Budou totiž probíhat instalace dalších exponátů a další úpravy.

Na závěr reportáže bychom rádi opět poděkovali členům bystřického Tatraklubu a zejména Františkovi za vřelé přijetí, skvělý víkend a v neposlední řadě také za uskladnění Renaulta v prostorách lihovaru přes noc. Bylo to moc prima, děkujeme! Konečně se letos nějaká akce bezvýhradně povedla.

PS: přivezl jsem si domů "práci", ale o tom až někdy jindy. Zasvěcení vědí a nezasvěcení si počkají, až budou nějaké hmatatelné výsledky ;) .