Tak, jelikož se podařilo spustit " shipping Miníků ", mohl jsem se s větším klidem věnovat dokončení a publikaci reportáže z letošních Domažlic.

Tedy pěkně od začátku – přijeli jsme poněkud na rychlo, ještě v pátek před akcí nebylo jasné, zda se vůbec budeme moci zúčastnit. U vchodu nás jako každým rokem uvítaly milé hostesky, předaly nám vějíř poukázek na všeliké občerstvení a na ruce stylové pásky s logem pořádajícího klubu RC truck Domažlice .

Naše sestava tentokrát nebyla kompletní – vzali jsme jen Tatru 815 Agro a Leguána, neboť jsme byli omezeni časem. Po vybalení modelů jsem nastartoval Agrovku vybavenou tentokrát silážní nástavbou a rovnou vyrazil k sekci zemědělců. Na korbě se vezla smečka prasátek, hodlal jsem je umístit do modelové krajiny co nejoriginálněji. Postavit prasátka na zelený pažit vedle volně se pasoucích koníků, oveček a dalších hospodářských zvířátek, nebo ke stáji s přistaveným traktorem, mi přišlo příliš fádní.

Rozhlížel jsem se po modelových rekvizitách a nakonec zvítězila zběsilá myšlenka – vysadil (tedy spíš vyklopil) jsem prasátka přímo u pumpy. Nechápavý výraz prasátek hledících na tankovací přístroj mi připomněla známý obraz F.R.Čecha s názvem Zvířátka obdivují p**u. Podobně legračně pak na videu působí Argovka přijíždějící natankovat.

S plnou nádrží jsem se vydal prozkoumat modelové cesty. Abych mohl úspěšně plnit plán převozu siláže, bylo potřeba udělat na cestě drobné změny ... například nenápadně porazit a přejet budku radaru (fotka je samozřejmě naaranžovaná, neprovádím dobrovolně žádnou destrukci modelových rekvizit).

Ovšem karma se obelstít nedá a tak do mě chvilku poté zase narazil osmikolový Mercedes, jako před lety. Doufám, že tatínek mladému pachateli řádně vyčiní :) .

Navštívil jsem i sousední prostor "drifťáků" – mimochodem, na rampu jsem musel nacouvat, nevešel jsem se pod ten banner :) . Velmi mě zaujala lexanová karoserie Škoda 1202 v barevné variantě Sboru národní bezpečnosti a vedle stojící neméně zajímavá Škoda 200 RS. Na dotaz, jak jde soudruhům příslušníkům driftování odvětili piloti rychlých modelů, že skvěle.

Veřejnosti se letos představil i druhý již pojízdný exemplář ŠT180, přičemž jsme nezapomněli udělat stylové fotečky mechanizačních prostředků socialistického zemědělství ;) .

S prázdnou Tatrou jsem mazácky vyjel na vrchol siláže. Hrozně jsem při tom machroval, že nevím, co bych musel dělat, aby se Tatra zahrabala.

Stačilo ji naložit :) . Opatrně jsme zkusili, zda nakladač zvedne lžíci přes horní okraj vysoké silážní klece – podařilo se. S plnou korbou čerstvé siláže (v modelovém podání – rašeliny) se pomalým couváním prohrábla málo udusaná siláž a z Tatry se stala vrtná souprava, stejně jako předtím z traktorů. Potupně jsem sklopil náklad tam, kde se Tatra zastavila. Bedlivě jsem při tom kontroloval limity pístů, protože silážní nástavba chce při sklápění větší sklon, aby se správně otevřela a všechna siláž vypadala ven.

O správné zhutnění siláže se staral jako obvykle traktor Škoda ŠT 180 s čelním nakladačem. Při vyprošťování zapadlého traktoru se uvolnilo jedno z kol, zřejmě ho "jezeďáci" zapomněli předpisově utáhnout. Traktorista přesto hrdinně pokračoval a po úspěšném vyproštění zapadlé soupravy se teprve jal kolo opravit.

Když jsem se dost vydováděl s Agrovkou u zemědělců, přejel jsem na vyvýšené parkoviště silničních trucků. Cestou jsem potkal další zajímavé modely – závodní Buggyru a MAZ-537.

Jakmile jsem zaparkoval, odchytili mě kolegové a začali zpovídat ohledně 3D tisku – už asi všichni víte, proč ;) . Padlo i několik dotazů, co si myslím o připravované tiskárně Prusa Mini . Ani jsem nemusel lhát – podle mého názoru jde o velmi vydařenou tiskárnu se skvělým poměrem cena/výkon. A budu se snažit, aby budoucí firmware byl ještě o dost lepší ;) .

Během rozhovorů jsem pořídil fotky techniky stojící na parkovišti. Asi samovolně se tvořily hloučky podobného zaměření – sovětská vojenská technika (vmáčkl jsem se mezi ně s Agrovkou)...

... obrněná technika Wehrmachtu v opačném rohu (snad aby po sobě obě mocnosti hned nestřílely ;) ),

... na kraji rozpracované modely Tater a uprostřed silniční tahače s návěsy.

Velmi mě zaujal australský "road train" s dvoupatrovým návěsem na přepravu dobytka. Tahač má moc pěkně vyřešen kouř z obou komínů – už jsem jeho řidiči reklamoval, že má špatně předvstřik, čehož důkazem je bílý kouř. Prý se už dělá i černý kouř, což by pro změnu znamenalo málo vzduchu ;) . Jen asi tím, že jsem kamion natáčel kamerou otočenou hlavou dolů, vychází volant vlevo ... a dokonce i kamion jezdil po silnici vpravo. Ale třeba je to správně ... kamion by měl jezdit z našeho pohledu taky hlavou dolů, pak by volant měl na správné straně ;) . Zvukový efekt blokujících kol při prudkém zabrždění je také originální nápad, bohužel zvuk zní ještě dlouho poté, co model fakticky zastaví.

Mezitím se žíznivá sovětská technika přesunula k okupaci tankovací stanice státního podniku Benzina. Tank T-10 bedlivě hlídkoval okolo a snažil se zastrašit každého imperialistikého vetřelce, který by se snad chtěl odvážit ukořistit trochu paliva. Když dokončil hlídku, ukázkově najel na podvalník tažený návěsovým tahačem MAZ-543 a celá vojenská jednotka pumpu opustila.

Na nedaleké hasičské stanici se po chvíli rozezněla poplachová siréna. Hasiči se přestali věnovat důkladné udržbě své techniky a dva vozy urychleně vyjely vstříc likvidaci ekologické katastrofy u pumpy. Zřejmě sověti po natankování zastavili přívod paliva jak byli zvyklí – hadrem nacpaným do hadice :) .

Domažlický RC klub představil novinku – bubnovou třídičku materiálu. Násypka je vybavena bezosým šnekem, což zajišťuje bezproblémové nabírání materiálu bez nutnosti umělých vibrací. Loni představený drtič tentokrát jen stál na parkovišti, aspoň co se první poloviny výstavy týká.

O rozvoz materiálů příslušné granularity se staralo hned několik sklápěček, které nakládal mohutný nakladač.

Tatrovky mohly dobývat zeminu přímo v terénu.

Na vyvýšené ploše v přední části haly byl sklad stavebnin dokonce s malou vlečkou. Tyto vyvýšené plochy jsou pro diváky jednoznačně přínosem, lze si lépe prohlédnout modelové detaily, obzvláště je-li plocha dobře osvětlena. Modeláři se pak nemusí obávat o svůj zaparkovaný model, neboť po těchto plochách se nechodí. Krajnici cesty ke skladu stavebnin letos ještě doplnily patníky – samozřejmě především kvůli bezpečnosti provozu, v minulosti se několikrát stalo, že silnice byla pro některé piloty příliš úzká a chybělo málo, aby se jejich stroj zřítil se svahu.

Uprostřed modelových silnic bylo depo ČSAD Jihotrans s bufetem, garážemi a odstavným parkovištěm. O zdroj elektřiny se staralo několik větrníků. Na parkovišti stály i dakarské speciály Tatra ... protože na velké divočení nebyl letos prostor (a to pomlčím o nabouraném Bugatti Veyron, že Pepo ;) ).

Opačný konec haly se jako každým rokem proměnil v modelové letiště. Opravdu obdivuji letecké modeláře a zejména ty, kteří se nebojí se svým strojem vzlétnout. Ve vzduchu není moc prostoru na chyby... resp. jejich následky bývají nepříjemné.

Už roky se chystám, že si trochu zablbnu s expedičními speciály na trialové dráze. Přeci jen to jsou extrémní terény, které s Tatrami jezdit z mnoha důvodů nemohu a nechci. Asi ve 12:30 jsem tedy zaparkoval Agrovku a vybalil Leguána. Na místě řidiče už jsem měl přišroubovanou kameru a tak jsem rychle vyrazil jsem prozkoumat záludné překážky, které kolegové připravili. Leguán si vedl překvapivě dobře, narážel v podstatě pouze na své horší nájezdové úhly, takže některé překážky bylo potřeba překonat s rozjezdem. Když jsem pak zpracovával jeho video, byl jsem překvapen, jak moc je tichý – tedy jaké všechny okolní zvuky kamera zachytila. Při vyšších rychlostech je slyšet jen svist převodů a zejména řemínku.

Nakonec jsem dojel k pumpě pro prasátka. Leguán mezi zemědělci vyvolal pozdvižení – expediční čtyřkolky se obvykle nechovají příliš klidně a často páchají velké škody. Proto jsem projížděl maximálně ohleduplně a velmi pomalu, abych neohrožoval ostatní modely. Vyzvedl jsem prasátka a vyrazil za doprovodu sovětských vojenských tahačů do depa ... tedy do krabice.

Ve 13:00 jsme už museli tuto krásnou a opět výborně připravenou výstavu opustit, neb nás čekala ještě jedna významná událost ... pár set kilometrů odtud.

Celkově hodnotím letošního Domažlického modeláře jako nadmíru vydařenou a perfektně naplánovanou modelářskou výstavu, směle konkurující i několikadenní Olomouci. Všechny sekce měly skvélé prostředí s množstvím krásných rekvizit. Modeláři si vzájemně nepřekáželi, řekl bych, že bylo modelů tak akorát, pořád se něco dělo. Zbylo dokonce i místo na prodejní stan domažlického klubu a malé posezení (což hodnotím jako super nápad!).

Chtěli bychom celému pořadatelskému týmu moc poděkovat za pozvání. A přestože jsme letos byli jen krátce, stejně jsme si to moc užili a nabilo nás to čerstvou energií. Věřím, že si diváci i modeláři přišli na své, minimálně přes poledne byla hala doslova nacpána diváky k prasknutí. Organizační tým zaslouží velkou pochvalu, přetvořit během několika hodin sportovní halu na sekce pro modely a jejich zabezpečení je opravdu výkon. Zcela bezkonkurenční je zde dostatek jídla/pití pro modeláře. Ti se pak snaží, aby se na placu pořád něco hýbalo, svítilo, vrčelo, troubilo, až diváků (a ostatním modelářům také) zrak a jiné smysly přecházejí.

A nyní už jistě čekáte na video – letos bylo vše natočeno na GoPro 7 s výjimkou on-board záběrů z Leguána, kde používám kamerku Rollei. GoPro 7 dostala těsně před akcí upgrade firmwaru. Ten aspoň zajistil, že se ten krám nemusí restartovat po každém druhém videu, z čehož jsem v Kopřivnici šílel . Kupodivu to fungovalo spolehlivě, až na samém konci z toho vylezla hláška o rozbitém filesystemu na SD kartě a to mi opravdu zatrnulo. Naštěstí videa dorazila v pořádku. Omluvte také prosím občasné trhání obrazu v některých scénách, je způsobeno "dokonalou" softwarovou stabilizací kamery GoPro. Jen barevné podání zaslouží jedničku s hvězdičkou...

Pro publikaci videa na youtube před vlastní reportáží (což už se mi hodně dlouho nestalo) jsem zkusil režim "premiere". Asi tuším, k čemu byla tato funkce zamýšlena, ale na krátkých videích, která obvykle točím, to divákovi přináší spíše komplikace, takže to už dělat nebudu. Spíše bych uvítal zvýšení kvality komprese, přeci jen zdrojové video má výrazně více detailů, než pak nabízí youtube.

A teď už ta další tajemná událost – náš kamarád Milan představil odborné veřejnosti zrekonstruovaný autobus Tatra 500 HB – a to ne ledajaký – jedná se o repliku prototypu, který si postavili v Kopřivnici jako podnikový autobus. Od sériové T500 HB (která měla dost mizernou pověst nejen vlivem poddimenzovaných náprav Praga) se tento kus liší použitím podvozkových a pohonných skupin Tatry 138. Jinými slovy to má rouru, kyvné polonápravy, váží to okolo šesti tun a má to motor z Tatry 138 – čili je to v podstatě nerozbitné a přemotorované.

Ještě nikdy jsem nejel v terénním závodním autobuse. Při projižďce jsme měli možnost na vlastní tělo pocítit, jak se Tatra krásně pohupuje (a skáče) v terénu a jak si hravě a bez drncání poradí s výtluky a příčnými prahy na silnicích. Byl to zážitek, který se ani s dnešními autobusy nedá srovnat.

Zde je malá ochutnávka, kterou pořídil Pepa: