Když už se konala nějaká akce v Českých Budějovicích, věnovali jsme sobotní odpoledne návštěvě Muzea užitkových automobilů v Trhových Svinech , což je kousek odtud.

Dorazili jsme s pěknou řádkou modelových Tater – T84, T130, T138 lanový autobagr, T141, T148, T815 hasičák a T815 "dakarka".

Majitel muzea, pan Hlach, nás srdečně uvítal a hned mne pověřil čestnou funkcí provést Pepu & spol. celou expozicí, že prý to všechno dobře znám :) . Expozici jsme prošli, ke každému autu jsem řekl, co vím. Pepa nestačil valit oči.

Viděli jste někdy originál vlek určený za Tatru 805? To je taková malá čtyřkolová věc s mechanickou nájezdovou brzdou. V muzeu máte možnost vidět nádherně zrenovovaný kousek včetně tažné T805. Jízda s tím prý ale musela být ďábelská, neboť brzdy T805 mají problém samy se sebou, natož aby ubrzdily ještě vlek.

Pak jsme postupně nanosili modely dovnitř muzea a v přátelské atmosféře jsme během jejich prezentace vyslechli bezpočet historek z dob budějovického ČSAD. Vyfotili jsme taky společně T138 lanový autobagr se skutečnou sklápěčkou T138, jejíž kabina byla předlohou pro modelovou kabinu bagru.

Dověděli jsme se i spoustu detailů a drobných rozdílů jednotlivých Tater. Tak třeba – věděli jste, že originál kapota na T141 není identická s kapotou z T111? Je to proto, že T141 má silnější nárazník, tak je její kapota dole zkrácena o cca 2cm.

Měli jsme možnost si prohlédnout právě renovovanou T128 bez předních blatníků, takže bylo krásně vidět, jak moc (ne)může zatáčet, jak je udělané řízení, odpružení atd. Věděli jste, že nosník nárazníků není spojený s rámem valníku a navíc je usazen v jiné výšce? Proto taky T128 vypadá tak vysoká – motor "sedí" na přední rozvodovce ve stejné výšce jako u T111, ale nárazník je o dobrých 20cm výše. Svou roli také hrají trochu větší pneumatiky. Také jsme tu experimentálně ověřili, že kabina T128 nemá s ocelovou kabinou T111 shodného prakticky nic. Vzájemně se podobají pouze vzhledově, rozměrově nikoli.

Všimli jste si někdy u T111, že zboku vypadá kabina vůči kapotě jakoby "zlomená"? Tak je to tím, že nosníky nárazníku T111 jsou ohnuté nahoru a tím pádem kapota nemůže dosednout přesně na blatníky. A že takových je :) . Větší problém je najít dneska auto, které to ohnuté nemá.

Samozřejmě jsme toho víc proklábosili, než nafotili, takže fotek z muzea tentokrát moc není. Dvě hodinky uvnitř uběhly jako nic. Návštěvu muzea můžeme rozhodně doporučit, milovníci starých náklaďáků si jistě přijdou na své. Otevřeno je od dubna do října pátek až neděle od 10 do 17h.

Pak jsme vzali Tatry ven na kamenité parkoviště. Zde se ukázala pravá síla plně-pohonných Tater s kyvnými polonápravami.

Během demonstračních jízd a bagrování kamení přijelo do muzea několik dalších návštěvníků. Bylo zajímavé sledovat jejich reakce, když přijížděli na parkoviště. Zde se totiž náhodně vyskytovaly modelové Tatry a některé se dokonce pohybovaly. Vypadalo to asi následovně: přijelo auto, zastavilo a jeho řidič nevěřícně zíral, co že se to před ním děje. Pak auto opatrně zaparkovalo. Z auta se vyhrnuly děcka a vrhly se na modely, až jsme je museli bránit vlastními těly.

Náš hlavní cíl víkendu – návštěva muzea pana Hlacha – tedy byl splněn, jen škoda, že nedorazil Petr s Kolosem. Naše výprava za poznáním mohla být ještě zajímavější. Snad příště.

V pavilonu T2 na budějovickém výstavišti byly připraveny modelové silnice s naprosto luxusními rekvizitami. O to se zasloužil především RC TRUCK Hradec Králové , který přijal pozvání místního organizátora.

Rodinný dům s bazénem neměl chybu.

Dětské hřiště v lesíku.

Sklad stavebního materiálu. Do práce se ale v neděli nikomu moc nechtělo ;) .

Pavilon jsme celý pro sebe neměli, jeho druhá polovina byla vyhrazena pro závodní dráhu budějovického RC klubu.

Zpočátku to sice vypadalo, že budou jen asfaltové silnice, ale pak přeci jen borci vysypali rašelinu. Samozřejmě jsme se na ni vrhli jako supi. Bylo zajímavé pozorovat, o kolik jsou Tatry v terénu schopnější, než konkurence. Pravda, zde vyskytující-se konkurenční sklápěčky neměly uzávěrky. A tahače nás jen smutně pozorovaly z bezpečné vzdálenosti (z asfaltu :) ).

Tatry svou terénní nadvládu dávaly náležitě najevo a opět se rochnily na čtverečním metru rašeliny doslova jako čuňata. Pro nás to žádný terén nebyl, uváznout se podařilo jen Lukášovi, který se o to dobrou čtvrthodinku s T141 usilovně snažil. Lehce jsem se s T130 opřel do jejího nárazníku a T141 vycouvala.

Pravidelně jsme jezdili tankovat. V dnešní době dost dobré ceny ;) .

Po obědě jsme vymýšleli zajímavé situace na focení. Takhle přesně jsem nacouval k domu...

Bagrista zkoumá lžíci. A lžíce přece patří vedle talíře ... na stůl :) .

Odstraňování černé stavby...

Ale přece jen byla tato akce v něčem zcela jiná, než ty ostatní. A mohl za to Pepa – měl totiž úplně jiné starosti, než jezdit. A Pepa, který nejezdí, to je něco podezřelého – Francouzi na to mají takové přísloví – cherchez la femme :) . Situaci tak zachraňoval Lukáš. Ale abych Pepovi úplně nekřivdil – občas přeci jen vzal do ruky bagr, nebo proháněl Dakarku :) .

Na závěr obvykle hodnotím organizaci – přestože to byla v Budějovicích premiéra, pan organizátor si zaslouží velkou jedničku a velké poděkování. Organizace akce byla bezvadná, od vjezdu do areálu, parkování, místa k sezení, zapáskování atd. Snad jen zásuvek na nabíjení mohlo být více. Akce proběhla v klidu v přátelské atmosféře za vzájemného respektu všech zúčastněných. Dokonce i diváci byli velmi ukáznění. Modelové prostředí bylo naprosto luxusní. Sice jsem měl ráno nutkání projet se demonstrativně na drifťácké dráze, ale sotva jsem se tam přiblížil, proletělo kolem něco rychlostí řádově vyšší, než je moje Tatra schopna vyvinout, tak jsem se raději vrátil mezi kamiony.

A na úplný závěr si nemohu odpustit jednu fotečku – je vidět, že T810 je skutečná Tatra – u kyvných polonáprav chápu problematické gumové prachovky, ale copak asi teče tady :) ?