Valid HTML 5Valid CSS!

Tatra 130 & spol.
Modely Brno 2013
modelroku0003_128.png
2013-03-19: Brno 2013

Jarní setkání modelářů na brněnském výstavišti se stejně jako před rokem konalo jako doprovodný program veletrhu ProDítě.
Pořadatelé opět připravili parádní modelové terény – nechyběly písečné duny, členité terény s velkým převýšením a se svěží jarní vegetací, malé útulné království M&R a to vše spojené modelovými silnicemi. Modelů se v sobotu sešlo tolik, že na silnicích skoro nebylo k hnutí, ale o tom až později.
P3090013.jpgP3090015.jpgP3090018.jpgP3090020-P3090022.jpgP3090023.jpgP3090025.jpg
Bagry se postupně zakusovaly do písku i zeminy a průběžně plnily smečku sklápěček, které materiál rozvážely po staveništích.
P3090045.jpgP3090050.jpgP3090054.jpgP3090006.jpg
Hned ráno jsme vedle T130 na sucho poskládali připravovaný podvozek Tatry 84. Ano, T84 bude skutečně taková malinká kočička, ale věřím, že v terénu bude ostatní školit. Podle mého názoru (podloženého výsledky fyzikálních simulací) k tomu má všechny předpoklady. Výsledky jízdních zkoušek skutečného auta ovšem neznám ... prý se "soudruhům" z Lorraine-Dietrich v roce 1935 na T84 nelíbilo, že jako dělový tahač špatně překonávala zákopy. Tak uvidíme ;) .
P3090003.jpgP3090005.jpg
Písečné duny lákaly opět k uspořádání dakarské etapy. Letos tu byl ke startu připraven nejen MAN v nových bojových barvách, ale i létající Hummer a stejně dobře létající Liazka. Tu se Roman vytrvale snažil jen nenápadně mihnout před zvědavým okem kamery, cílené natáčení svého dakarského speciálu ovšem zásadně odmítal. Tak "za trest" má na videu věnovanou svou vlastní speciální část :) .
P3090027.jpgP3090029.jpgP3090008.jpgP3090061.jpgP3090079.jpg
Dakarská etapa se ale bohužel nekonala, důvodem byla "občanská válka" – přemnožily se nám tanky :) . Tato pásová zvěř čítající odhadem deset až patnáct dospělých jedinců se po různu potloukala terénem i silnicemi. Některé kusy dokonce napadaly ostatní účastníky silničního a terénního provozu střelbou. Jen písku se tanky se vyhýbaly jak čert kříži – a když už musely do písku, tak zásadně bez zatáčení, aby co nejvíce omezily vnitnutí kamínků do pásů, potažmo jejich poškození.
P3090039.jpgP3090041.jpgP3090062.jpg
Na videu uvidíte i jednu lahůdka – stařičkou Tatru 813 TP s podvalníkem – původně hračka od Itesu, ovšem citlivě přestavěná na RC model.
P3090068.jpgP3090078.jpg
Po tréninku z virtuální reality, kde jsem se učil couvat s podvalníkem P50 zapřaženým za Tatrou 24 ... taková velmi běžná souprava, co jich na našich silnicích jezdí bezpočet, že :) , jsem chtěl totéž zkusit i v modelové skutečnosti.
Jako tažné vozidlo jsem si opět vybral něco, co "skvěle" manévruje – Tatra 130 zatáčí mizerně i samotná, natož když má manévrovat s přívěsem. Vlek akorát nešel zapojit přímo do "čuby" na Tatře, tak jsme museli trochu improvizovat. Nakonec jsem z M&R parkoviště vyjel, aniž bych vyvrátil vrata nebo přejel pracovníka ostrahy.
P3100086.jpgP3100088.jpgP3100089.jpg
Objel jsem pár koleček, vlek se choval vcelku slušně, tak jsem ho zkusil protáhnout pouští. To byla trestuhodná troufalost. Trasu bylo nutné vést co nejpřímějším směrem, aby se důkladně ušlapala stopa předními koly. Přední kola bylo přitom nutné udržet stále v záběru. Couvání a popojíždění bylo dost, vlek měl dvojmontáže na všech třech nápravách a tudíž se nevešel do vyjetých kolejí od Tatry, takže kladl v písku velký odpor. Chtělo to hodně trpělivosti – po kouskách si ušlapávat cestu a hlavně nehrabat na místě.
P3100092.jpgP3100095.jpgP3100096.jpg
Tatra to nakonec zvládla projet celkem 3x, pak už mě to přestalo bavit a jal jsem se se soupravou vyzkoušet couvání. Chová se to stejně, jako v mém virtuálním simulátoru, ne-li lépe, protože vlek nebyl tak obludně velký, jako P50, se kterou jsem trénoval ... těžko na cvičišti, lehko na bojišti :) . Nakonec jsem demonstrativně terénem zacouval zpátky na parkoviště. Sice jsem to nedal bez změny směru jízdy, ale přívěs jsem nakonec dostal tam, kam jsem chtěl.
Když jsme byli u toho písku – s řidičem Liazky jsme si vysvětlili, co přesně znamená zapadlé auto "rozhoupat" a dostat ho z písku bez použití navijáku, když "lijáně" oděšel pohon přední nápravy. Hlavně nehrabat! Na této "lijáně" se mi nejvíc líbí zcela věrně zpracovaná zadní část – plechy tvořící blatníky, zástěrky, a zejména svazky listových per, všechno působí velmi realisticky.
S Martinem jsme se po letech zase pěkně projeli. T130 následovala jeho T813 TP 6x6 cestou necestou. Ale Martin byl překvapený, že některé "drobné" nerovnosti T130 zastaví, zatímco jinde T130 projede zdánlivě těžký terén. Za tu dobu, co s T130 jezdím, už obtížnost terénu hodnotím úplně jinak – zvlněný terén, kde hrozí odlehčení jednoho předního kola, je ten nejhorší, když nemám přední uzávěrku. Hluboké bláto, písek, sníh, stoupání – vše je v pohodě, pokud se podaří udržet obě přední kola v záběru. Když se jedno odlehčí a nedosáhne na zem, je to vždy důsledek špatně zvolené stopy, jinými slovy chyba mezi sedadlem a volantem. Proto někdy volím zdánlivě nelogickou cestu terénem ... ale stejně mě terén někdy překvapí :) .
V sobotu se mne snažil vytlačit ze silnice jeden z tahačů. Čelně mi najel k Tatře a opřel se svým "chytačem krav" do jejího nárazníku. Asi si chvilku myslel, že si to může dovolit, když je ten ... no "pravej emerickej trak". Než jsem stačil zařadit malou jedna, připnout předek a zavřít zadní diferenciály (to chvilku trvá, jsou to celkem 4 řadicí páky a mám jen 2 ruce :) ), abych ho spolehlivě poslal rovnou do škarpy, tak hošan vychladnul, zařadil zpátečku a uklidil se do bezpečí. Pochopil, že ocelový vojenský nárazník a plně pohonná Tatra by byly více než rovnocenným soupeřem.
P3090001.jpgP3090002.jpg
V sobotu odpoledne se mezi námi vůbec vyskytovala vozidla, která jsou ostatním spíš nebezpečná – vykazují vysokou rychlost, chybí jim brzdy a jejich řidičům často i šedá kůra mozková. To už jsem radši schoval Tatru na parkoviště – o další střet s těmito nízko-letícími potvorami skutečně nestojím. Také pro příště vážně uvažuju o montáži velkého ocelového sněžného pluhu nebo jiného bezpečnostního prvku na Tatru ... a něco podobného i dozadu ... možná připráhnu i nějaký protitankový kanón, aby si z nás Tygři nedělali snadné terče.
Když jsem si prohlížel záběry z Tatry, musím uznat, že na silnicích bylo v sobotu pořádně těsno. Aut ani tak moc ne, ale pořád po asfaltu pochodovaly něčí boty. Z perspektivy malé Tatry to zpětně vypadá docela děsivě. Taky jsme to v neděli od Oldy hned ráno slízli, když jsme postavili na silnici T130 a V3S vedle sebe a začali fotit – prý stojíme v silnici a nedá se jezdit. T130 všechno viděla a na záznamu je patrné, že k tomu stačilo méně než 10 sekund focení... Ale vzhledem k tomu, co se dělo na silnicích v sobotu, rozhořčení organizátora chápu a příště si na to dám pozor.
T815-7 (měřítko 1:10) už je v laku, to auto úžasně prokouklo. Jak z toho nekouká žádný kus hliníku, tak celá Tatra působí najednou velmi čistě a realisticky. Tím pádem se z ní stala leštěnka, obdržela zákaz jízdy v terénu, aby se neušpinila, a její hrdý majitel si jí jistě bude hledět aspoň tak, jako si já hledím své T130. A dokonce stála na podstavcích, aby se jí nekazily pera :) . Tak jezdila hlavně "babča" – 12 let stará trialová T138 NT 4x4. A jezdila velmi ohleduplně k ostatním – žádné nízké průlety maximální rychlostí.
P3100101.jpgP3100103.jpgP3100104.jpgP3100105.jpgP3100108.jpgP3100109.jpg
Dorazila také zcela nová skříňová Praga V3S i s vlekem A3S. Proporce kabiny už jsou výrazně realističtější než u její starší světle modré kolegyně. Stále jí ale chybí charakteristické portálové nápravy (ano, jsem si vědom toho, jaká je to pakárna, proto taky dosud není žádný realistický model Tatry 805...).
Když už byly silnice skoro prázdné, zkusil jsem rozjet T130 na plný plyn na rychlou pětku. Rychlou pětku jsem tam ještě se zvukáčem nikdy neměl. K dosažení maximální rychlosti (než tam naskládám všechny kvalty) potřebuje odhadem 15 metrů místa, což přepočteno měřítkem dává nějak moc krátkou dráhu na rozjezd ;) . Tatra dosahuje odhadem tak 5-6 km/h, což opět přepočteno měřítkem dává nějakých 70-85 km/h. Vzhledem k dochovaným údajům o skutečném vozidle (stejný motor jako T128, ale o 2-3 tuny težší vůz) se jeví 70 jako pravděpodobnější maximální dosažitelná rychlost (bez přídavných raket na korbě :) ).
Pilot Mercedesu pokračoval ve výcviku svého stroje, kterak jezdit bez nafty. Ale asi to bude chtít zvolit jinou metodu výuky, protože jsme zase tahali :) ...
P3100112.jpgP3090082.jpgP3090084.jpg
Po doplnění nafty se Mercedes snažil vyškrábat na kopec, aby se aspoň trochu vyrovnal Tatrám. S vypětím všech sil se mu to skoro podařilo, bohužel se však pod ním sesunula část svahu a tak zůstal viset tak dokonale, že by při sebemenším pohybu spadnul z útesu dolů. Na pomoc přijela V3S a lanový autobagr a jak to dopadlo uvidíte v závěru videa.
P3100114.jpgP3100116.jpg
Vyzkoušel jsem, jak budou vypadat záběry z Tatry, když se veze na podvalníku. Sice musí být nastartovaná, ale jinak to vypadá zajímavě. Svezla se nejdřív na podvalníku taženém Volvem. U toho se mi moc líbí ovládání nájezdových klínů, tak na videu uvidíte i nájezd na a sjezd z podvalníku. A v neděli se T130 svezla i na trialové verzi raketometu T813 RM-70. Sice to je jiné měřítko, ale ten nadhled nad okolním provozem nebyl vůbec špatný. Něco takového bych býval ocenil v sobotu odpoledne :) .
Na závěr trocha statistiky – Tatra natočila 6:41 zdrojového záznamu – slovy šest hodin a 41 minut! A to jí ještě v sobotu po čtyřech hodinách došlo místo na kartě, takže reálně natočila (a zároveň najela!) něco okolo 9 hodin. Přestože to bylo na modelářské poprvé s novou kamerou na místě řidiče, takovou nálož jsem rozhodně nečekal. Bohužel to taky znamená, že mi ze soboty chybí cca 2 hodiny záznamu z odpoledne – třeba jak jsme s Tatrami vytlačovali tanky ze silnice :) . Bude tedy potřeba důsledně měnit karty po 3 hodinách. Nouzi o volný kanál jsem skutečně tedy neměl :) . V sobotu může jako jízdní výkaz posloužit stav počítadla na vysílačce, což pro zajímavost bylo celých 341 minut!
A mám radost, že už jsem se naučil jezdit v nižších otáčkách ;) !

(C) 2002-2017 D.R.racer
drracer@drracer.eu