Vzhledem k nedávným událostem jsem ani nepočítal s tím, že bychom se letos účastnili Kopřivnických dnů techniky . A to i přesto, že se jedná o velkou akci každým rokem nabývající na významu a rozsahu co do počtu prezentujících firem i návštěvníků.

Zvláštní souhra náhod však dala věci do pohybu a narychlo jsme se chystali do Kopřivnice. Ve své nové práci jsem se totiž o této akci lehce zmínil, dal nahlédnout do svých reportáží z let minulých a výsledkem byl stánek Prusa Research ;) . To bylo poprvé za 12 let, co jsem na modelářskou akci vyrážel v podstatě jako na služební cestu ;) .

O víkendu před akcí jsem pečlivě vyčistil, zkontroloval a předpisově promazal obě Tatry. Agrovce jsem trochu povolil přední zkrutné tyče, protože při jízdě v terénu poskakovala jako koza. Také jsem utáhl matku vlaštovky řízení na rouře, čímž se vůle v celém mechanizmu řízení značně redukovala. Stotřicítce jsem vyčistil podvozek včetně pneumatik. Bohužel opět vrčí kloub, bude zřejmě nutná výměna elektromotoru a další iterace ladění. Možná kloub zavřu do schránky s olejovou náplní, aby do něj nešel prach, který jej v kombinaci s mazivem spolehlivě vysoustruží. Případně kdyby měl někdo nápad na jinou technologii přenosu síly z motoru do převodovky...

Klid před bouří ... vyfotit skoro opuštěný stánek bylo možné jen před příchodem prvních návštěvníků. Několik tiskáren bylo připraveno pracovat po celé dva dny. Drobné dárkové předměty i pár známých maxivýtisků demonstrovalo možnosti a schopnosti našich tiskáren. Děkuji kolegům za souhlas s uveřejněním jejich fotografie ;) .

Nedostatkem zájmu však žádná z expozic rozhodně netrpěla. Jakmile se otevřely brány kopřivnického polygonu, začal se areál zaplňovat. I na stánku Prusa Research bylo pořád plno a o tiskárny a 3D tisk obecně byl velký zájem. Jen blízkost pódia s výkonnou zvukovou aparaturou byla pro náš Prusa Content Team dost vysilující.

Kolegové modeláři evidentně pochopili můj předchozí krátký příspěvek a hned se na mě vrhli s množstvím dotazů k tiskárnám Josefa Průši a s konkrétními problémy při tisku. Bylo super, že jsem s sebou vzal testovací výtisky dílů Phoenixe z MK3S a Trilexů z nové tiskárny SL-1. Putovaly z ruky do ruky a jsem rád, že jsem je nakonec nikde nezapomněl :).

Během sobotního odpoledne jsem na náš firemní stánek zavítal i s Tatrou 130 – tak se zas potkáváme ;) . Mimochodem, jakmile se na twitteru objevila fotka Tatry na stánku Prusa Research, začala se komunita dožadovat zveřejnění tiskových STL souborů ;) . Vězte, že nic takového neexistuje, Tatra vznikla poctivou ruční modelařinou ... tedy až na pneumatiky .

Hlavním pořadatelem Dnů techniky je firma Tatra Trucks, která letos slaví 100 let od zavedení značky Tatra jako takové. Připomeňme, že za to mohou do značné míry "bratia Slováci" pochvalně se vyjadřující o schopnostech NW typu T při zkouškách brzd ve Vysokých Tatrách v roce 1919. Tatra letos představila nejen svou současnou produkci – tedy nákladní automobily T815-7, T158 Phoenix, vojenské i hasičské speciály ...

... ale také několik zajímavých historických kousků.

Samozřejmě nemohly chybět závodní speciály Buggyra, Bonver Dakar teamu, Tomáše Tomečka a dalších.

Před několika lety bylu úvahy o silničním tahači s nosnou rourou a kyvnými polonápravami považovány za neekonomický anachronismus. A hle, trh si evidentně něco takového žádá – a takových Phoenixů 4x4 ve variantě návěsový tahač bylo v areálu několik ... ostatně při stavu našich silnic se tomu ani nedivím.

Soukromí sběratelé představili historické osobní i nákladní automobily, což dále dokreslilo bohatou historii kopřivnické vozovky. Dnes bychom spíše řekli spíš automobilky, ale firma začínala s výrobou kočárů, povozů a trochu později i železničních vagonů.

Hojné zastoupení měly opět i hasičské speciály, a to nejen na podvozcích Tatra.

Upomínkové předměty s tematikou Tatra byly úplně všude ;) .

Součástí dnešní produkce automobilky jsou i vojenská vozidla včetně obrněných transportérů Pandur.

Po okruhu se letos kromě italského a amerického traktoru proháněly dvě Tatry 603 – konkrétně bílá T603 je autentický závodní vůz továrního pilota Tatry pana Aloise Marka a žlutá je replika ostrého závodního speciálu kategorie B5 s opravdu nádherným zvukem. Poprvé jsem také měl možnost vidět další Tatru 605 – tento exemplář vznikl na původním rámu, přičemž hliníková karoserie byla vytvořena nově podle původních přípravků. Ze zaparkovaného vozu jsem měl velkou radost, obsahuje spoustu zaměřovacích bodů, 3D rekonstrukce vyšla přímo výborně.

Návštěvníci měli také možnost nechat se svézt v nákladních Tatrách po zkušebních vozovkách uprostřed polygonu. O tuto atrakci je každoročně obrovský zájem, opět se tvořila dlouhá fronta s čekací dobou přes půl hodiny.

Druhá největší expozice patřila samozřejmě Střeleným Slepicím.

Opodál se rameno žlutého jeřábu se tyčilo do závratné výšky podobně jako v minulých letech. Podobně atraktivně vypadala i vedle stojící beton-pumpa na podvozku Mercedes Benz, zdvižena a do široka rozkročena na masivních podpěrách.

O ozvučení areálu se staralo jako každoročně velké pódium, kde se vystřídalo několik kapel a probíhaly zde i soutěže pro děti. Prezentační stánky byly opravdu rozmanité – byly tu technicky zaměřené školy a učiliště, automobilka Ford, vojenská technika, motokáry, cyklistika, karavany, dopravní, stavební a logistické firmy atd. V zadní části areálu bylo letiště pro vrtulník, který se kromě doplňování paliva po oba dny v podstatě nezastavil.

Návštěvníkům bylo opět umožněno parkování přímo v areálu, což je u akce takových rozměrů nepostradatelná výhoda. Přesto se horní část parkoviště rychle zaplnila a přes den se stálo snad ve všech zpřístupněných plochách areálu. Viděli jsme to na vlastní oči, když jsme v sobotu po poledni šli navštívit výrobní linku. V příkladně uklizené hale jsme si prohlédli kompletaci podvozků, různé typy kabin i řadové vodou chlazené motory PACCAR a klasické vidlicové vzducháče Tatra. Byly tu zastoupeny různé varianty Phoenixů (starší i novější), různé varianty nástaveb a konfigurací náprav. Podvozky vojenských obrněných vozidel venku před halou byly neustále v obležení dětí – vytrvale šlapaly na pedál brzdy a fascinovalo je, jak odfukují. To by mě zajímalo, jestli večer v autě vůbec nějaký vzduch zbyl. Záběry z výrobní linky nemám žádné, respektuji zákaz focení (což se o mnohých jiných návštěvnících říct nedá).

Už jsem skoro v půlce textu a zatím žádné modely – hmm, pojďme to napravit ;) – nejprve kolegové s desetinami – v sobotu ráno jsem stihl nafotit těchto pár foteček a pak mě už kolegové ulovili ke konzultacím k 3D tiskárnám – v družném rozhovoru jsem setrvali přes půl hodiny.

Pro naši expozici RC modelů stavební techniky jsme měli pod velkým stanem s bílou střechou připravenu kopici písku, kterou jsme bleskově transformovali do úhledného terénu, tentokrát bez vzájemného pošťuchování ;) . Modelový terén doplnila sada rekvizit – váha, automatická brána, velký nadjezd se zatáčkou, brod a množství drobností. Až v neděli jsem plně docenil technologii zhutnění pískové cesty za pomoci sádry a armovacího pletiva. Tento úsek zůstal bez problémů sjízdný po oba dny, ostatní stoupání se po vysušení stala značně náročná na správnou techniku jízdy, obzvláště s nákladem.

V sobotu bylo možné kromě Tater vidět i Honzovy stavební stroje.

Sobota náročnější, trochu mi trvalo dostat se do správného tempa. Přeci jen jsme vyráželi praktický přímo ze svatby (kam jsme byli pozváni) a to ve 3:00 ráno ;) . Natočil jsem pár záběrů, pořídil pár fotek – chtělo to delší (i mentální) přípravu. Navíc jsem měl za úkol ještě předat historickou pneumatiku (bylo velmi náročné se v tom hluku s pánem zkontaktovat) a dokonce jsem musel neplánovaně na chvilku z polygonu odjet. Když jsem se vracel, přihnala se prudká bouřka a nejen naším stanem se rázem valily proudy vody, což kolegové s radostí dokumentovali ve svých videích.

Před akcí jsem stihl připravit dvě Arduina Nano, abychom mohli testovat problémy, které se vyskytují na lanovém bagru Tatra 138. Při bagrování se zřejmě se něco šíří po napájení a Arduino se nějak špatně vyresetuje (resp. možná se umí dokonce dostat do režimu programování FLASH). Děje se to pořád a zejména když se zvedá rameno, což ukazuje na intenzivní rušení. Vyzkoušeli jsme novou procesorovou desku. FLASH se "nepodařilo" poškodit po celou dobu testů (asi půl dne). Nakonec se Pepa rozhodl zvukáč odpojit, nutnost neustálých vypínání modelu po přepnutí ovládání z bagrovací nástavby na pojezd byla slušně řečeno vysilující.

Zkusíme vyměnit RC aparaturu a uvidíme, zda se situace zlepší. Moc velkou radost z toho nemám, zatím vůbec netuším, co se v modelu děje. Ani to nevypadá na chybu v software ale spíš vysokoenergetické rušení. A když se mě pak v práci přišel kolega zeptat, zda jsem již něco podobného neviděl v souvislosti se zcela jiným projektem, měli jste vidět jeho vyděšený výraz, když jsem mu detailně a přesně tyto projevy popsal. Bohužel, spolehlivé řešení zatím nemáme...

Neděle už byla výrazně lepší – dostatek spánku udělal divy ;) . Natočil jsem spousta zajímavých záběrů, pořídil další fotečky a celkově jsme si to moc užili. K areálu jsme dorazili v 8:55 a zařadili jsme se do kolony, která sahala až na křižovatku s hlavní silnicí ... tedy dobrý kilometr. Chvilku jsme bezradně stáli, když tu přijel kolega a signalizoval mi, abychom to vzali "na pražáka" v protisměru až k bráně. Tím jsme stihli zaparkovat a připravit modely těsně před prvními návštěvníky.

Když jsem si ráno prohlížel zemědělskou techniku, zaujaly mě brány a válce. Místo pískovny bylo na neděli připraveno modelové pole, kde tyto rekvizity hodlal kolega s pásovým John Deerem prezentovat. Už jsem viděl skutečné brány zapřažené za Land Roverem Discovery (na tom není v podstatě nic divného, původem je to zemědělský traktor), tak mě napadlo, jak by si s tím asi poradila Tatra :) . Z vypůjčeného měděného drátu jsem vyrobil provizorní úchyt a zapřáhl brány za T130. Jenže, přední část visela dolů a brány postupně kladly velký odpor.

Truck pulling
A tím vznikla soutěž – modelový truck pulling – porovnáme John Deera, T130 a osmikolku T815 VVN (té jsem věřil, že brány utáhne i do kopce). Jako první to zkusil John Deere – zvládl skoro celý úsek (full-pull), ale měl výhodu v tom, že brány vpředu držel rovně, tak nekladly takový odpor. Pak jsme zkusili T130. Na malou dvojku s plynem na podlaze zvládla Tatra také skoro celou dráhu, ale jakmile se před branami nahromadil písek, ani šest poháněných kol nepomohlo. T815 VVN zvládla skutečně full-pull a to i opačným směrem do kopce. Osm poháněných kol a velká adhezní váha nedaly nahromaděnému písku šanci.

Pak jsem za T130 připřáhl válce a jal se testovat, kudy všudy je dokáže prázdná Tatra protáhnout. Zvládala terénní cesty bez větších obtíží, ale nakonec jsem zůstal na modelovém poli a pěkně jsem si ho válcoval.

Majkl si užíval jízdu v písku – dle svých slov v písku nikdy nejezdil, protože jeho Mercedes toho nebyl schopen. Najednou se se svým malým dumperem přihnal na uválcované pole a začal divočit. Jedeš! Já ti dám kruhy v obilí! To mám jistě za to svoje terénní divočení (terminus technicus: "citlivé prasení") na jiných akcích.

Po uválcování pole jsme zkusili táhnout naložený podvalník po ujetém písku – ve stopě, kde předtím probíhal truck pulling. Souprava Tatry 815 VVN a podvalníku P50 s naloženým tankem T54. Tažné vozidlo váží 7.5kg (tj. 18.5 tuny), podvalník s tankem 8.5kg (tj. 20 tun – to je výrazně méně, než ve skutečnosti). Tank T54 se také trochu projel, ale písek jeho pásům nesvědčil, tak většinu času trávil na podvalníku.

Směrem s kopce to T815 VVN zvládla dobře. Dlužno podotknout, že ve skutečnosti je k tažení naloženého podvalníku po písku zapotřebí minimálně dvou Tater, a v lepším případě ještě jedna za podvalníkem jako tlačné vozidlo. Existují videa na youtube, která toto jasně dokládají. V opačném směru do kopce už to bylo horší – jakmile se měl podvalník přehoupnout přes pískový nájezd, před přední nápravou podvalníku se vzpříčila písková hradba a Tatra 815 VVN se začala zahrabávat. Přispěchal jsem s T130 na pomoc, abychom ověřili, že dvě Tatry naložený podvalník už dokáží vyrvat z písku ven. Opět malá dvojka, plný plyn a po malých krůčkách se podařilo podvalník vytáhnout. Úspěšné vyproštění odměnili diváci potleskem.

Druhý pokus byl možná ještě zajímavější – často se také tato situace řeší ve skutečnosti tak, že se odjede s tažným vozidlem kus dál (nejlépe na pevnou plochu) a podvalník se přitáhne navijákem. Měli jsme v záloze ještě variantu, že by se T815 zajistila lanem za přední tažné zařízení, kdyby se náhodou přitahovala k podvalníku. Ale to nebylo potřeba, Tatra krásně naložený podvalník přitáhla až k sobě, osádka zapojila podvalník do tažného zařízení a celá souprava bez problémů odjela. Ani tato operace nezůstala bez diváckého potlesku.

Po poledni se bohužel porouchal John Deere a na placu zbyly symbolicky pouze Tatry a Majklovy malé stavební stroje, což podnítilo různé poznámky o nejdokonalejších nákladních automobilech planety ;) .

V sobotu večer jsem ani nenabíjel baterku T130, říkal jsem si, že to do neděle vystačí a navíc jsem měl ještě jednu s nominální kapacitou 1.8Ah. Jenže – ve 14:30 došla velká baterka :) a to jsme měli ještě za úkol jezdit minimálně do 16:00. Agrovka v té době už byla taky vybitá. Nasadil jsem tedy ve 14:40 menší baterku a odhadoval jsem, že by mohla necelou hodinu v terénu vydržet. Tatra 130 na ni pak skutečně jela nepřetržitě celou hodinu a 5 minut! To je výborný výsledek a průměrná "spotřeba" necelé 2Ah za hodinu. V terénu paráda, na asfaltu dosahujeme ještě o trochu lepších časů.

Mezi diváky se objevil klučina s automatickým bublifukem. Měl radost, jak se bublinky šíří modelovým terénem. Nabídl jsem mu, že přijedu s Tatrou a on může vyrobit bublinky a jeho tatínek ho při tom vyfotí. Bohužel, zrovna se otočil směr větru, tak jsem musel bublinky vyrobit z druhé strany. Doufám, že mu tatínek také stihl udělat pěknou fotečku.

Když se koncentrace modelů na pískovišti snížila, nadráždil Pepa svůj dakarský speciál a předváděl atraktivní divokou jízdu v písečných dunách, občas doplněnou i kotrmelci, což závodní Tatra musí také vydržet.

Ale trocha adrenalinu Pepovi v krvi asi zůstala, nedlouho poté se mu podařilo skoro převrátit svou T148, prý vůbec poprvé. Tento historický okamžik byl řádně zadokumentován a vyprošťovací operace natočena na video. Upřímně řečeno, sám si nevybavuji, že bych tohle auto viděl někdy ležet na boku.

Přišlo mi, že celá akce utekla nějak rychle. Nestihli jsme ani nafotit pár záběrů na nákladní Tatry na polygonu, chtěli jsme se projet, a jen díky své krásné paní mám fotky z expozic ostatních vystavujících.

Ve 4 hodiny odpoledne jsme začali balit naši expozici a po 5 hodinách jsme dorazili domů. Už cestou jsem si všiml, že je něco s ukazatelem stavu paliva, jako kdyby Disco najednou žralo výrazně méně, než obvykle. Těsně před koncem cesty jsem tedy natankoval plnou u stejného stojanu jako před akcí, a hle – spotřeba při téměř výhradní jízdě po dálnici 8.3 l/100 km, to je na více jak dvoutunovou krabici s aerodynamikou prasečího chlívku výborný výsledek (tj. pod nominální spotřebou udanou v TP). To by mě zajímalo, co s tím tahají ti, kteří se "pyšní" spotřebou 11.5 l/100 km...

Foto a video vybavení fungovalo dle očekávání. GoPro – stabilizace obrazu dobrá, ale stabilita softwaru naprosto příšerná. Po každých cca 4 videoklipech bylo nutné z kamery vyndat baterii, protože nešla ani vypnout. Tak je otázka, jestli se vůbec takto "ukončená" videa uložila. Opravdu se jedná o typicky americký produkt – vynikající marketing, vynikající recenze, dobré barevné podání, dobrá stabilizace obrazu, brutální cena a naprosto příšerné technické provedení (nestabilní software a přehřívající-se hardware). Znovu si od této firmy nic nekoupím. Rollei za třetinovou cenu mi nikdy nic takového neudělala. A má letitá DV kamera byla po nedávné opravě zase spolehlivá. Pevně doufám, že jí to ještě nějaký čas vydrží. Mimochodem, už je velký problém sehnat nové DV kazety.

Na závěr bychom chtěli poděkovat celému organizačnímu teamu v čele s p. Fardou za perfektní logistické zajištění naší modelové prezentace a těšíme se v dalších letech opět na shledanou.