Valid HTML 5Valid CSS!

Tatra 130 & spol.
Tatra Dunaj Tour 2012
modelroku0003_128.png
2012-04-29: Tatra Dunaj Tour 2012

Tatra Dunaj Tour není modelářská akce – je to setkání majitelů vozidel značky Tatra organizované Tatra Autoklubem Slovakia (TAKS) . Pořádá se vcelku pravidelně jednou za dva roky. A co to má společného s T130? To je jednoduché – minulé léto jsme se se členy TAKS dohodli, že by součástí srazu mohla být i prezentace modelů nákladních Tater. Z toho se vyvinul nápad uspořádat krátkou jízdu zručnosti pro účastníky srazu – jak jinak, než s modelovou Tatrou.
Když jsem ráno v pátek vyrážel, měl jsem před sebou dlouhou cestu, proloženou i terénní vložkou v podobě D1. Přestože je Land Rover skákavá koza, nebyla jízda po D1 tak strašná, jako s firemní Fóbií. Upřímně jsem před cestou dost váhal, zda mám po zimě zase přifouknout pneumatiky.
Do hotelu Zátoka v Senci jsme v pohodě dorazili v 15:30 (konečně po dlouhé době včas). Po ubytování nám hlavní organizátor a předseda TAKS Roman nabídl, že se pojedeme podívat na místo plánované sobotní jízdy zručnosti.
Na místě se mi zpočátku situace jevila dost beznadějně. Měl jsem na výběr z lehce terénního prostoru mezi stromy a z betonu, na kterém stály stoly a lavice místní restaurace. Její majitel byl s nápadem prezentace modelů srozumněn a nabídl i přemístění stolů. Celou noc mi pak v hlavě šrotovalo, jak to zařídit, aby byla jízda zručnosti zajímavá pro diváky i účastníky a zároveň bezpečná z hlediska modelu. A taky kde bude jezdit Pepa? Navíc mělo pršet...
Sobotní ráno bylo podmračené. Po velmi vydatné snídani následovalo oficiální uvítání účastníků srazu a představení programu. Okružní jízda povede po Žitném ostrově v okolí Malého Dunaje. Prohlédneme si dva historické vodní mlýny, u druhého bude oběd a jízda zručnosti. Pak jsem dostal slovo, abych v krátkosti zmínil, že z každé posádky jeden dobrovolník projede stanovenou trať s nákladní Tatrou 130. Pepa mi pak připomněl, že jsem měl zdůraznit, že hodnota modelů je srovnatelná s hodnotou některých vozidel na srazu, tak aby se k nim soutěžící podle toho chovali.
Startujeme na okružní jízdu...
Tatru 130 jsem v přepravní tašce položil do zavazadlového prostoru pod zadním oknem Tatry 603. Jsem rád, že se tam taška vejde úplně přesně, to je pro mne velmi důležité zjištění. Přestože je to už hezkých pár let, co jsem v T603 seděl naposledy, vím, že je tam víc místa, než ve všech dnešních konfekčních přibližovadlech dohromady. A ta úžasně polstrovaná sedadla (tak měkká nebyla ani postel na hotelu)... Moje krásná kameramanka byla z šestsettrojky úplně nadšená. Ještě nikdy neviděla auto, které by bylo tak pohodlné a s takovým vnitřním prostorem. A co teprve když Fantomas spustil koncert vzduchem chlazeného vidlicového osmiválce.
Šestsettrojka si spokojeně plula po silnici a úžasně žehlila všechny nerovnosti, a to i na nezpevněných cestách. Mimochodem, moc se mi líbila organizace kolony – organizátoři měli vysílačky, pomocí nichž se domlouvali na rychlosti jízdy prvních vozidel, aby se kolona netrhala, nebo zbytečně nestála. První zastávkou byl jeden ze zachovalých vodních mlýnů s malebným okolím.
Dva pohledy na Malý Dunaj...
IMGA0390-0401.jpgIMGA0411-0416.jpg
Detail mlýnského kola ... v průzračné vodě rostou lekníny...
IMGA0407-0409.jpg
Odtud se vyhlídkovým tempem pokračovalo na oběd – k vodnímu mlýnu Jelka.
Oběd jsem do sebe naházel, ani nevím jak, a vyrazil jsem připravit jízdu zručnosti. Vše byla čirá improvizace, připravené byly pouze modelové rekvizity... Pomocí stolů a lavic jsme vytvořili vyhrazený prostor pro soutěžní jízdy. Na uvolněné betonové ploše jsem pak pomocí kuželů vytýčil garáž, tři průjezdné branky a na konci trasy jsem položil zjednodušený "ponton". Úkol byl následující – projet trať z garáže, mezi brankami z kuželů na ponton (trefit se na zvýšené pásy). Tam zařadit zpátečku a totéž zpět do garáže.
Projíždím ukázkově trať, vysvětluju ovládání, diváci napjatě sledují. Moje krásná kameramanka se mezitím připravuje na funkci zapisovatelky a "časomíry". Zdůrazňuji, že čas je vedlejší hodnotící kritérium, hlavní je počet trestných bodů. Bodování zjednodušeně jako na truck trialu – dotyk kužele a změna směru jízdy – obojí znamená jeden trestný bod.
A už je to tu – první dobrovolník. Znovu opakuji ovládání, startuji Tatru, a jedeme... Za dvě hodinky se vystřídalo celkem 18 soutězících. Ani jsem nestihl udělat fotky, natož video, měl jsem plné ruce počítání bodů soutěžícím a vysvětlování ovládání. Tímto tedy děkuji Fantomasovi a Ondrejovi za poskytnutí fotek a svolení s uveřejněním zde.
P4144289.jpgDSC06498.jpgDSC06509.jpg
Pepa s Igorem využili okolní prostor hned vedle betonové plochy. Pepa předváděl lanový autobagr, hasičskou T815 a po dlouhé době znovuzprovozněnou T141. Že dorazí Igor jsem se dověděl od Pepy v pátek v noci. Předvedl svou parádní UDSku a betonpumpu. Myslím, že se to velmi pěkně doplňovalo – ti, kteří již absolvovali soutěž, se mohli kochat dalšími modely.
DSC06478.jpgDSC06482.jpgDSC06487.jpgDSC06503.jpgDSC06506.jpg
Průběh jízdy zručnosti mne velmi příjemně překvapil. Předně – všichni soutěžící si zaslouží obdiv, uznání i poděkování – jeli velmi zodpovědně, nikdo to nevzdal a všichni dojeli úspěšně do cíle s rozumným počtem trestných bodů. A to přesto, že většina z nich řídila podobný model poprvé. Možná proto jim nepřišlo podezřelé, že je nutné řadit a pamatovat si, jaký kvalt tam je. Kdyby měli s modely větší zkušenosti, asi by byli specifickým ovládáním T130 hodně překvapeni. Původně se mělo jet s T141, která by byla pro soutěžící snazší na ovládání. T130 jsem nakonec zvolil především proto, že na malou dvojku na plný plyn jede stále dost pomalu na to, aby nekontrolovaně utekla do dáli.
Branky byly hodně na těsno. Původní záměr totiž počítal s tím, že dráha bude rovně, nikoli do půlkruhu. Půlkruh z toho vzniknul z obavy, že se během soutěže spustí déšť – tak aby byla trať celou dobu kryta pod velkým slunečníkem. Jako zásadní se tedy ukázal odhad, jak je T130 (ne)schopná zatáčet (má velký poloměr zatáčení daný tím, že řízení bylo dimenzováno na auto o jednu nápravu kratší, a navíc má vzadu trvale "uzávěrky"). Přesto se vítězi jízdy zručnosti podařilo absolvovat trať bez jediného trestného bodu a to v rekordním čase 1 minuta 55 sekund!
Zvukáč Tatry 130 s nejčerstvějším firmwarem fungoval výborně. Bylo zajímavé sledovat, že nikdo ze soutěžících neměl tendenci motor T130 přetáčet, všichni se orientovali podle jeho zvuku a jeli v rozumných otáčkách. Některým soutěžícím se dokonce nevědomky podařilo motor Tatře vypnout. Opakované starty byly v pohodě, Tatra chytá na první otočení (má dobře seřízené čerpadlo ;) )
Betonový plácek byl v obležení diváky až do samého konce soutěžních jízd. Diváci si rovněž zaslouží poděkování za svou přirozenou disciplinovanost – že se nesnažili mezi modely běhat.
Prostě – očekával jsem leccos, ale tohle ne. Všechno se podařilo, Tatra přežila bez úhony, jela spolehlivě, a věřím, že diváci i soutěžící byli spokojeni. Teprve po návratu do hotelu jsem udělal pár fotek...
P4140001.jpgP4140008.jpgP4140011.jpg
Co se týká vozidel účastníků – převažovaly T613 ve všech variantách (včetně T700). Byly zde i dvě T2-603 M69 a novější a jedna úplně nádherná červená T2-603 M65.
Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat organizátorům za pozvání. Sraz byl velmi dobře organizačně zvládnutý, zdálo se, že vše probíhá hladce a nenásilně. Moc se nám tu líbilo. Děkuji i Pepovi a Igorovi za účast a předvedení svých nákladních Tater. A poděkování také směřuje "Slovenskému hydrometeorologickému ústavu, že jim předpověď opět nevyšla" ... abych citoval hlavního organizátora srazu ;) .

(C) 2002-2017 D.R.racer
drracer@drracer.eu